Arteterapie vs. muzikoterapie: Kdy více pomáhá obraz a kdy hudba

Když dítě s autismem nechce mluvit, ale kreslí obrázky plné barev a tvarů, co to říká? Když starý člověk s demencí začne plakat při poslechu písně z dětství, co se v něm odehrává? Tyto chvíle nejsou náhoda. Jsou výsledkem hlubokého, vědecky podloženého procesu, kterému říkáme umělecká terapie. A mezi nimi jsou dvě, které se liší nejen tím, co se dělá, ale i tím, kdy a pro koho opravdu fungují.

Co je vlastně arteterapie?

Arteterapie je terapie prostřednictvím výtvarného projevu. Nejde o to, aby klient vytvořil krásný obraz. Jde o to, aby vytvořil něco, co mu nejde říct slovy. Kresba, malba, sochařina, modelování - to všechno je jen nástroj. Hlavní práce probíhá v hlavě terapeuta, který umí přečíst, co skrývají barvy, čáry, prostor na papíře. Když dítě kreslí jen černé kruhy, neznamená to, že je smutné. Znamená to, že něco v něm je uzavřené. A terapeut to ví, jak bychom my věděli, že když někdo mluví jen šepotem, něco ho těžce tíží.

V České republice se arteterapie začala používat v 50. letech 20. století, ale až po roce 1989 se začala více respektovat. Dnes se používá hlavně u dětí s autismem, u lidí po traumatu, u pacientů s demencí. Proč? Protože vizuální projev nevyžaduje slova. Když nemůžeš říct, že tě bojí tělo, můžeš to nakreslit. Když ti někdo někdy zlomil ruku, můžeš to ukázat v obrazu - a pak se s tím můžeš postupně vyrovnat. Podle výzkumu z Art Therapy: Journal of the American Art Therapy Association z roku 2019 je arteterapie o 37 % efektivnější při práci s traumatem souvisejícím s tělesným zneužíváním než jiné metody. Proč? Protože obraz zachycuje to, co slova zničila.

A co muzikoterapie?

Muzikoterapie není jen poslouchání hudby. To je rozdíl, který každý musí znát. Když si někdo zapne píseň na sluchátkách, to není terapie. Muzikoterapie je aktivní proces. Klient hraje na bubny, zpívá, hraje na kytaru, tleská, pohybuje se. A terapeut s ním to dělá společně. Rytmus spojuje tělo. Melodie spojuje srdce. Harmonie spojuje lidi. Když dvě osoby hrají na stejný rytmus, vytvářejí spojení, které slova neumí vytvořit.

V Česku se muzikoterapie objevila v 60. letech v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. Dnes se používá u lidí s poruchami sociální interakce, u adolescentů s agresivním chováním, u pacientů s chronickou bolestí. Proč? Protože hudba mění tělo. Způsobuje, že se dýchá pomaleji, že se zpomalí tep, že se sníží úroveň stresového hormonu kortizolu. Podle studie z roku 2019 je muzikoterapie o 28 % účinnější u lidí s chronickou bolestí než jiné přístupy. Hudba neodstraní bolest, ale změní, jak se na ni díváte.

Kdy pomáhá obraz a kdy hudba?

Tady je to, co všichni chtějí vědět. Kdy máte vybrat kresbu a kdy hudbu?

• Volte arteterapii, když klient nemluví, nebo když slova zkrášlují pravdu. U dětí s autismem, kde vizuální symboly pomáhají strukturovat myšlenky. U lidí po zneužívání, kde obraz zachycuje to, co slova nevydrží. U pacientů s demencí, kde vizuální paměť zůstává dlouho živá. U těch, kteří se cítí ztracení a potřebují něco, co mohou vidět.
• Volte muzikoterapii, když klient potřebuje pohyb, když potřebuje spojení, když potřebuje fyzickou reakci. U adolescentů s poruchami chování, kteří chtějí něco, co je hned „všimne“. U lidí s sociálními obtížemi, kde společná hra na nástroj vytváří přirozenou vazbu. U pacientů s chronickou bolestí, kde rytmus změní vnímání bolesti. U těch, kteří potřebují cítit, že tělo je ještě jejich.

Na speciální škole v Brně v roce 2022 provedli průzkum mezi 150 teenagery s poruchami chování. 68 % z nich preferovalo muzikoterapii před arteterapií. Proč? „Když hraju na buben, vím, že to dělám já. A když to slyší ostatní, vím, že to slyší taky.“ To je silnější než všechny vysvětlení.

Co je společného?

Obě metody mají jedno společné: potřebují kvalifikovaného terapeuta. Ne každý, kdo kreslí nebo hraje na kytaru, je terapeut. To je klíčové. V České republice není certifikace pro arteterapeuty ani muzikoterapeuty zákonem stanovena. To znamená, že někdo může dělat „uměleckou terapii“ bez jakéhokoli vzdělání. A to je nebezpečné.

Prof. Alena Mašurová z Univerzity Karlovy říká: „Muzikoterapie kombinuje medicínu, psychologii, hudební pedagogiku a estetiku.“ A to nejde naučit na kurzu za týden. Stejně tak arteterapie vyžaduje znalost symboliky barev, tvarů, prostoru - věci, které se učí na Akademii výtvarných umění. A když to dělá někdo, kdo to neumí, může to ublížit. Klient, který má trauma, může být zasáhnutý obrazem, který ho připomene něčemu, co si nepamatuje. Nebo hudbou, která ho přivede do stavu, který nemůže zvládnout.

Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?

Na Facebookové skupině pro rodiče dětí s ASD má jedna maminka napsala: „Po šesti měsících arteterapie se můj syn poprvé sám pokusil komunikovat pomocí symbolů z jeho kreseb.“ Neříkala, že se „zlepšil“. Říkala, že se začal komunikovat. To je rozdíl.

Na druhé straně, na škole v Brně, mluvil jeden chlapec: „Když jsem hrál na buben, nebyl jsem „agresivní chlapec“. Byl jsem někdo, kdo může dělat něco, co ostatní slyší.“

Obě příběhy jsou pravdivé. Obě příběhy jsou důkazem, že umělecká terapie není magie. Je to práce. Práce terapeuta, práce klienta, práce času.

Co je na trhu v Česku?

Trh uměleckých terapií v Česku je odhadován na 85-110 milionů korun ročně. Největší poptávka je ve školách - 42 % všech klientů. Ale zdravotní pojišťovny tyto služby nepokrývají. Každá hodina stojí 800-1500 Kč. To znamená, že jen ti, kdo mají peníze nebo granty, mohou dostat pravou terapii. A to je největší problém.

Podle Asociace arteterapeutů ČR je 63 % klientů finančně závislých na dotacích. To znamená, že když někdo potřebuje terapii, ale nemá peníze, nezíská ji. A to je největší nepravda v našem systému.

Co se děje v budoucnu?

Od roku 2020 je muzikoterapie zařazena do metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví pro péči o duševně nemocné. Arteterapie čeká. V roce 2022 začala Asociace arteterapeutů spolupracovat s Ústavem pro sociální péči, aby vytvořila standardy. A v roce 2025 má být 70 % speciálních škol v Česku vybaveno alespoň jedním certifikovaným terapeutem. To je krok vpřed.

Ale největší naděje je v kombinaci. Projekt „Art&Music“ na 1. lékařské fakultě UK zkouší, co se stane, když se arteterapie a muzikoterapie spojí. V pilotní studii z roku 2022 měli klienti s PTSD 63 % úspěšnost, když obě metody používali dohromady. To je o 15 % více než když používali jen jednu. To znamená: když se obraz a hudba spojí, výsledek je větší než součet částí.

Co si pamatovat?

• Arteterapie je pro ty, kdo potřebují vidět své emoce.
• Muzikoterapie je pro ty, kdo potřebují cítit své emoce.
• Obě metody fungují jen s kvalifikovaným terapeutem - ne s někým, kdo jen kreslí nebo hraje.
• Česká pojišťovna ještě neplánuje pokrytí - proto se snažte najít certifikovaného terapeuta.
• Nejlepší výsledky mají ti, kdo kombinují obě metody - pokud mají přístup.