Asynchronní terapie e-mailem a chatem: Je to skutečná psychoterapie nebo jen náhražka?

Stojíte před počítačem, přemýšlíte, co napsat. Už hodinu si přečítáte staré e-maile s terapeutem, zkoušíte najít slova, která vystihnou to, co cítíte. Odesíláte zprávu. A pak čekáte. Dva dny. Možná tři. Až se objeví odpověď - pět stránek, pečlivě zformulovaná, plná otázek, které vás nutí přemýšlet jinak. Zajímá vás: je to skutečná psychoterapie? Nebo jen text, který vás uklidňuje, ale neřeší nic hlubokého?

Co vlastně asynchronní terapie je?

Asynchronní terapie znamená, že vy a váš terapeut nemluvíte najednou. Neexistuje žádný termín na videokonferenci. Nezvoní telefon. Místo toho komunikujete přes e-mail, zprávy na speciální platformě nebo diskuzní fórum. Vy napíšete - a pak čekáte. Terapeut přečte, přemýšlí, odpoví. Až za dny. To není chat, kde se odpovědi rychle střídají. To je pomalý, hluboký dialog, který se rozvíjí v čase.

Podle Doporučení Evropské asociace psychoterapie z roku 2021 je tento způsob strukturovaný. Každá strana stráví přibližně 50 minut přípravou svého příspěvku. Klient napíše svůj příběh, své obavy, své vzpomínky. Terapeut si ho přečte, zanalyzuje, připraví odpověď, která není jen reakcí - je to výzva, zrcadlo, návrh. Až pak přijde odpověď. A proces se opakuje.

Nejde o to, že byste psali jen tak. Jde o to, že každá zpráva je jako sezení - jen bez přítomnosti. Bez pohledu do očí. Bez pohybu ruky. Bez ticha, které někdy říká víc než slova.

Proč to někdo volí?

Víte, proč někdo přijde na terapii? Protože mu něco bolí. A někdy to, co bolí, je příliš horké, příliš hlučné, příliš strašné, abyste to řekli nahlas. Nebo protože máte strach, že vás někdo posoudí. Nebo protože žijete ve městě, kde není žádný terapeut, který by rozuměl vašemu problému.

Asynchronní terapie to všechno změní. Nemusíte jezdit. Nemusíte se oblékat. Nemusíte se připravovat na to, jak budete vypadat, když se objevíte v kanceláři. Můžete psát v půlnoci, v posteli, když je tiše. Můžete přečíst svou zprávu třikrát, smazat ji, přepsat. Můžete si přečíst odpověď terapeuta znovu a znovu. A to je mocná věc. Mnozí klienti říkají, že právě tato možnost přemýšlet a přepisovat jim umožnila vyjádřit to, co dříve neuměli.

Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2022 je 68 % klientů, kteří používají asynchronní terapii, z nichž většina má mírné úzkosti, problémy s sebeúctou nebo potíže s přizpůsobením se změnám. Pro ně je to ideální. Nemusí být v akutní krizi. Nemusí potřebovat okamžitou reakci. Potřebují prostor. A tento prostor jim asynchronní terapie dává.

Co chybí - a proč to dělá rozdíl

Ale není to všechno zlaté.

Chybí vám pohled. Chybí vám hlas, který se zvlní, když někdo mluví o smrti matky. Chybí vám pohyb rukou, který vám říká, že terapeut chápou. Chybí vám to ticho, když se všichni zamlčí, protože nic nejde říct. A to je v psychoterapii důležité. Více než si myslíte.

78 % terapeutů v Česku podle stejného průzkumu říká, že bez neverbálních signálů je obtížné správně diagnostikovat. Můžete psát „jsem šťastný“, ale když je text příliš krátký, příliš dokonalý, příliš bez chyb - je to pravda? Nebo jen obrana?

A co když se vám něco zlomí? Když v noci přijde nával deprese? Když potřebujete někoho, kdo vás okamžitě uchopí za ruku? Asynchronní terapie vám to nedá. A to je její největší slabost. Pro akutní krize, těžké trauma, sebevražedné myšlenky - není vhodná. To je jasně řečeno v Doporučeních EAP: „Nepokračuji, pokud terapie v onlinu drhne.“

Někteří klienti to cítí. Na Redditu uživatel „AnxietníPřítel“ napsal po šesti měsících e-mailové terapie: „Po 6 měsících jsem přešel na videohovory, protože mi chyběla emocionální vazba.“

Je to levnější? Ano. Ale ne proto, že je lepší.

Asynchronní terapie stojí v průměru 500-800 Kč za sezení. Osobní terapie? 1000-1500 Kč. Proč?

Protože terapeut nemusí být v kanceláři. Nemusí vás čekat v předpokoji. Nemusí vás přivítat kávou. Nemusí řešit parkování, dopravu, zdržení. Jeho čas je efektivnější. A to je dobré. Ale neznamená to, že je to lehčí práce.

Naopak. Psát pět stránek odpovědi na e-mail, který trval hodinu psát - to je náročnější než poslouchat někoho v kanceláři. Musíte číst mezi řádky. Musíte rozpoznat, kde je strach, kde je hnev, kde je ticho, které říká „nemůžu to říct“. Musíte mít cítění pro slova. A to neumí každý terapeut.

Podle České psychologické společnosti potřebují terapeuti pro asynchronní terapii zvláštní školení - průměrně 40 hodin. To není něco, co se naučíte na kurzu za den. To je dovednost. Stejně jako umět číst ticho nebo rozpoznat pohyb ruky.

Kdo to dělá dobře?

Není to pro každého. Ale pro některé je to ideální.

• Pro lidi, kteří mají problém s verbálním vyjadřováním - kteří se cítí zmatení, když mluví nahlas.
• Pro lidi, kteří potřebují čas na zpracování - kteří se cítí přetížení, když je někdo přímo ptá.
• Pro lidi, kteří žijí daleko od terapeuta - v malých obcích, na venkově, nebo v zahraničí.
• Pro lidi, kteří chtějí mít záznam - kteří si chtějí přečíst své myšlenky znovu, aby viděli, jak se mění.

Podle průzkumu z roku 2022 je 65 % uživatelů asynchronní terapie ve věku 25-40 let. Lidé, kteří znají technologii. Kteří píší denně. Kteří znají silu slov. A kteří chtějí, aby jejich terapie byla přesná, ne horká.

Co se děje v Česku teď?

Asynchronní terapie už není exotika. V roce 2020 jich bylo v Česku pět desítek. V roce 2023 jich bylo tři sta. Platformy jako TherapieOnline.cz je nabízejí jako běžnou možnost. Terapeuti, kteří dříve pracovali jen v kancelářích, teď mají e-mailové schránky.

Regulace je jasná. Podle Doporučení EAP z roku 2021 musí být terapeut osvědčený klinický psycholog nebo psychoterapeut. Musí mít záložní plán - telefon, jiný email, jiný kanál. Musí používat šifrované komunikace. Není to „kdo chce, ten se připojí“. Je to odborná služba, která má pravidla.

A co budoucnost? Průzkum z portálu RDVS.cz předpovídá, že do roku 2026 bude 50 % terapeutů kombinovat asynchronní a synchronní metody. Nebude to „nebo“. Bude to „a“. E-mail pro hluboké přemýšlení. Video pro emoce. Chat pro krizové chvíle.

Takže - je to skutečná psychoterapie?

Ano. Ale ne tak, jak si ji většina lidí představuje.

Není to „terapie skrze internet“. Je to terapie, která používá jiný nástroj. Stejně jako telefonní hovor není jen „terapie přes drát“. A e-mail není jen „psaní“. Je to prostor, kde se slova stávají zrcadlem. Kde čas je součástí léčby. Kde klient má kontrolu. A terapeut má odpovědnost.

Je to neúplné. Je to nekompletní. Ale není to falešné. Je to jiné. A někdy je jiné právě to, co potřebujete.

Když máte strach, že vás někdo posoudí - e-mail vám dá bezpečí. Když máte problém říct, co cítíte - písemná forma vám dá čas. Když žijete daleko od pomoci - online terapie vám dá přístup.

Není to pro všechno. Ale pro mnoho věcí - je to jedna z nejlepších možností, které máme.