Druhy psychoterapie: Direktivní vs. nedirektivní a podpůrná vs. rekonstrukční terapie

Když se člověk poprvé rozhodne pro psychoterapii, často neví, co ho vlastně čeká. Někdo si myslí, že terapeut mu dá rady, jak má žít. Jiný očekává, že mu bude jen naslouchat, aniž by něco řekl. Oba přístupy jsou správné - ale pro jiné situace. Neexistuje jedna „správná“ psychoterapie. Existují různé cesty, které vedou k lepšímu životu. A rozdíl mezi nimi je větší, než si většina lidí myslí.

Direktivní terapie: Když potřebuješ jasný plán

Direktivní psychoterapie je jako navigace v autě. Terapeut ti říká, kam jet, jak se vyhnout zácpě a kdy se zastavit. Není tu místo pro nejistotu. Tento přístup je strukturovaný, zaměřený na konkrétní cíle a často má jasný časový rámec. Typickým příkladem je kognitivně-behaviorální terapie (kognitivně-behaviorální terapie je strukturovaný přístup, který se zaměřuje na identifikaci a změnu negativních myšlenek a chování prostřednictvím cvičení a domácích úkolů). Pokud máš úzkost, fobii nebo poruchu stravování, KBT ti pomůže pochopit, jak tyto myšlenky fungují, a naučí tě konkrétním nástrojům, jak s nimi naložit. V jednom sezení ti terapeut ukáže, jak si zaznamenat negativní myšlenku, v dalším ti dá úkol, abys ji zpochybnil a nahradil realističtější verzí.

Dialektická behaviorální terapie (DBT) je další direktivní metoda, která se často používá u lidí s hraniční poruchou osobnosti nebo sebepoškozováním. Zde se nejedná jen o změnu chování - ale o učení se přijímat své emoce, aniž bys je musel okamžitě potlačit nebo vyřešit. Terapeut ti dá návod, jak dýchat, když tě příval emocí přehltí, jak si vybírat slova, která ti pomohou udržet vztah, a jak se vystavovat situacím, které dříve jsi vyhýbal.

Proč to funguje? Protože lidé v akutní krizi potřebují jistotu. Podle průzkumu na 13hrichurodicovstvi.cz z roku 2023 68 % klientů v prvních fázích terapie hledá přesná doporučení. Když se člověk cítí ztracený, nechce slyšet „co cítíš?“, ale „co teď uděláš?“. Direktivní terapie toto potřebu splňuje. Je to jako záchranný lístek - nepomůže ti pochopit život, ale pomůže ti přežít dnes.

Nedirektivní terapie: Když potřebuješ prostor

Nedirektivní terapie je opakem. Tady terapeut neřídí cestu - sleduje, jak ji vytváříš ty. Jeho úkolem není dát odpověď, ale položit otázku, která tě přiměje najít vlastní. Klasickým příkladem je rogersovská klient-centered terapie (klient-centered terapie je přístup, který věří, že každý člověk má vnitřní zdroje k růstu a změně, a terapeut jen vytváří bezpečný prostor, kde se tyto zdroje mohou projevit). Zde se nepracuje s „chybami“ nebo „poruchami“. Pracuje se s tím, co je. Tělo, emoce, myšlenky - všechno je přijato jako platný vstup.

Gestalt terapie patří také do této skupiny. Zde se nejedná o to, co se stalo v dětství, ale o to, co se děje teď. Co cítíš v těle, když o tom mluvíš? Co se stane, když se otočíš ke stěně a promluvíš k ní jako k svému otci? Terapeut tě nepřinutí k žádnému výkladu. Pouze tě pozoruje a čeká. Často se stává, že až v tomto čekání se objeví to, co jsi dlouho potlačoval.

Tato metoda není pro každého. Pokud jsi v hluboké deprese, máš problémy s koncentrací nebo se cítíš zcela bezmocný, může ti nedirektivní terapie připadat jako „nic neděláš“. Ale pro některé je právě toto nezbytné. Někdo potřebuje přestat být „řešitelem“ a začít být „pozorovatelem“. Satiterapie, která vychází z rogersovského přístupu, je příkladem, jak se tato metoda může uplatnit u vyhoření. Pomáhá lidem, kteří už všechno „řešili“, najít klid v tom, že nemusí všechno řešit.

Podpůrná terapie: Když potřebuješ podporu, ne změnu

Podpůrná terapie není o tom, aby ses stal jiným. Je o tom, abys se mohl cítit lépe, zatímco jsi stále ten samý. Tady se terapeut chová jako přítel, který ti drží ruku, když se chceš zhroutit. Je to jako záchranná sít, která ti umožní nezhroutit se, když život tě tlačí.

Tato metoda se používá u lidí s těžkými psychotickými poruchami, akutními krizemi nebo chronickými onemocněními, kde hluboká změna osobnosti není možná - ani žádoucí. Psychoterapie-andel.cz popisuje, jak se podpůrná terapie zaměřuje na „momenty, kdy jsme mohli zažívat dobře pocity ze své užitečnosti a přínosu pro druhé“. Tady se nepracuje s kořeny problému, ale s tím, co ještě funguje. Co tě dělá šťastným? Kdo tě podporuje? Co tě dodnes drží na nohou?

U lidí s demencí, těžkou schizofrenií nebo po ztrátě blízké osoby je podpůrná terapie často jediným způsobem, jak udržet spojení s realitou. Terapeut ti pomůže najít smysl v malých věcech: ve vstupu do kuchyně, ve zvuku deště, ve smíchu dítěte. Není to „méně“ než jiné terapie. Je to jiné. A pro mnoho lidí je to jediné, co jim zůstává.

Rekonstrukční terapie: Když potřebuješ přestavět sebe sama

Rekonstrukční terapie je jako přestavba domu od základů. Nejde jen o vyměnění tapet nebo výměnu kuchyňských link. Jde o to, přestavět celou stavbu - od základů po střechu. Tady se pracuje s tím, co se stalo před dvaceti lety, s tím, co ti říkali rodiče, s tím, jak jsi se naučil být „dobrý“ nebo „silný“ nebo „neviditelný“.

Psychodynamická psychoterapie je klasickým příkladem. Zde se zkoumají vnitřní konflikty, které si často ani nejsi vědom. Proč ti vždycky někdo zklame? Proč se cítíš vždycky zodpovědný? Proč se bojíš, že bys mohl být „příliš“? Odpovědi nejsou na povrchu. Musíš se do nich ponořit. A to trvá. Psychodynamická terapie trvá obvykle 2-5 let s týdenními sezeními. To zní jako extrém. Ale pro někoho je to jediný způsob, jak přestat být zajatcem minulosti.

Existenciální psychoterapie a logoterapie Viktora Frankla patří také sem. Zde se nepracuje jen s emocemi - ale s otázkami života: Proč jsem tady? Co mám dělat? Co je smysl mého utrpení? Tento přístup není pro ty, kteří chtějí rychlé řešení. Je pro ty, kteří už všechno vyzkoušeli a stále se ptají: „A co teď?“

Který přístup je pro tebe?

Není to otázka, který přístup je „lepší“. Je to otázka, který přístup je pro tebe ten správný. Pokud máš úzkost, která ti brání chodit do práce, KBT ti může pomoci během několika měsíců. Pokud se cítíš prázdný už deset let a nevíš, proč, psychodynamická terapie ti může ukázat, jak jsi se naučil být „neviditelný“ od dětství. Pokud jsi přišel o partnera a nemůžeš spát, podpůrná terapie ti pomůže zůstat naživu. Pokud se cítíš, že žiješ na autopilota a chceš se probudit - nedirektivní terapie ti může dát prostor, abys se konečně sám slyšel.

Podle statistik z Adicare.cz z roku 2023 dominují v Česku tři hlavní směry: psychodynamická terapie (32 %), kognitivně-behaviorální terapie (28 %) a humanistické přístupy (21 %). Ale trend je jasný: lidé si přejí kombinaci. Integrativní přístupy, které kombinují podporu a hloubku, vzrostly z 9 % v roce 2018 na 19 % v roce 2023. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2022 schválilo novou akreditaci pro integrativní psychoterapii, která vyzdvihuje schopnost terapeuta přecházet mezi podpůrným a rekonstrukčním přístupem v závislosti na fázi terapie. To je klíč. Nejde o to, abys se rozhodl pro jednu metodu navždy. Jde o to, abys se rozhodl pro to, co potřebuješ teď.

Nezapomeň: terapeut není lékárna. Není to ten, kdo ti dá pilulku. Je to ten, kdo ti pomůže najít, který lék potřebuješ - a kdy.

Co ovlivňuje volbu terapie?

Není to jen o tom, co máš za problém. Je to také o tom, kdo jsi. Lidé s vyšší aktivitou v limbickém systému (část mozku, která zpracovává emoce) lépe reagují na podpůrné přístupy. Lidé s vyšší aktivitou v kortexu (část mozku odpovědná za myšlení a analýzu) často lépe reagují na rekonstrukční metody. To znamená, že tvoje mozek už má tendenci k určitému typu terapie - i když si to neuvědomuješ.

Je také důležité, jaký máš terapeut. Některí terapeuti se specializují jen na podpůrné přístupy, jiní na hloubkovou práci. Pokud ti někdo nabídne 20 sezení psychodynamické terapie, když jsi v akutní krizi, je to jako dát někomu s infarktem lék na chřipku. A naopak - pokud ti někdo řekne „jen se vyspěj“, když ti už deset let nejde o život, je to také špatně.

Praktická rada: Pokud se rozhoduješ pro terapii, zeptej se terapeuta: „Jaký přístup používáte? Pro koho je nejvhodnější? A pro koho ne?“ Pokud ti odpoví jen „všechno“, je to podezřelé. Skutečný odborník ví, že neexistuje univerzální metoda. A ví, kdy je vhodné říct: „Tohle není pro tebe.“

Online terapie: Co funguje?

Od roku 2020 se online terapie v Česku zvýšila z 12 % na 37 %. A zde je důležitý rozdíl: direktivní přístupy jako KBT mají v online formátu 78 % spokojenosti klientů. Nedirektivní přístupy, které vyžadují hlubokou přítomnost a neverbální komunikaci, mají jen 62 %. To znamená, že online terapie je pro některé metody lepší, pro jiné horší. Pokud hledáš podporu nebo konkrétní nástroje - online je v pořádku. Pokud hledáš hloubkovou změnu - osobní sezení je často nezbytné.

Co se děje v Česku?

V Česku může psychoterapii provozovat pouze osoba s akreditovaným vzděláním - minimálně 5 let studia a 2 roky supervizované praxe. Pro podpůrné přístupy stačí průměrně 3,7 roku vzdělání, pro rekonstrukční 5,2 roku. To je důležité. Ne každý terapeut je stejně připravený. Pokud hledáš hloubkovou práci, vybírej někoho, kdo má delší specializaci.

78 % terapií v Česku probíhá ve formě individuální, 17 % párová, 5 % rodinná. To znamená, že většina lidí hledá terapii jako prostor pro sebe. A to je v pořádku. Ne každý problém se řeší v páru. Některé zranění se léčí jen v tichosti, mezi tebou a terapeutem.

Nezapomeň: psychoterapie není o tom, jak rychle se vylepšíš. Je o tom, jak se konečně naučíš být sám sebou - bez fóra, bez masky, bez výmluv. A to trvá různě dlouho. Ale když to vyjde, už nikdy nejsi ten samý. A to je hodnota, kterou nezískáš jinak.