Existenciální a humanistická psychoterapie: Jak najít smysl života v terapii

Existenciální psychoterapie není o tom, jak se zbavit úzkosti. Je o tom, jak se s ní naučit žít. Když člověk přijde do terapie po smrti blízkého, ztrátě práce nebo pocitu, že život nemá smysl, nechce slyšet, že je to jen depresivní příznak. Chce slyšet, že jeho bolest není chyba, ale přirozená reakce na to, že je člověkem. Existenciální psychoterapie to přesně rozumí. Neřeší symptomy - konfrontuje realitu.

Tento přístup vznikl z filosofie, ne z klinických pokusů. Základy položili Kierkegaard, Heidegger a Jaspers - myslitelé, kteří se ptali: Co to znamená být živý? Irvin D. Yalom, americký psychiatr, který v roce 1980 formálně definoval tento směr, říká, že každý z nás se v nějakém okamžiku života naráží na čtyři nevyhnutelné skutečnosti: smrt, svoboda, izolace a absence smyslu. Tyto věci nejsou problémy, které se dají vyléčit. Jsou podmínkami existence. A právě s nimi se pracuje v existenciální terapii.

Na rozdíl od kognitivně-behaviorální terapie, která se snaží změnit myšlenky a chování, existenciální terapie se neptá: „Co děláš špatně?“ Ale: „Co ti to říká o tom, jak žiješ?“ Nepřichází s receptem. Přichází s přítomností. Terapeut neřeší, ale poslouchá. Neříká: „Udělej to jinak.“ Říká: „Co to pro tebe znamená?“

V České republice se tento přístup rozvíjí hlavně třemi proudy: podle Yaloma, podle Viktora Frankla a jako existenciální hagioterapie. Frankl, přeživší koncentrační tábor, vytvořil logoterapii - terapii smyslu. Tvrdil, že člověk nemá potřebu jen radosti, ale smyslu. A že smysl najde ve třech způsobech: když něco tvoří (práce, umění), když něco prožívá (láska, krása) a když k situaci přistupuje správným postojem. Když už nemůžeš nic změnit - můžeš si vybrat, jak na to reaguješ. „Když nemůžeš změnit situaci, změň svůj postoj,“ říká Frankl. A to je jádro logoterapie.

Yalom, kterého čeští terapeuti označují za největšího vlivného autora, v roce 2020 vydal v češtině svou klíčovou knihu Existenciální psychoterapie. 544 stran, pevná vazba, nakladatelství PORTÁL. Kniha se prodává, čtou ji terapeuti, studují ji studenti. V Praze, Brně a Plzni se konají kurzy, kde se učí, jak se držet v nejistotě. Jak neříkat „všechno bude dobré“. Jak neřešit, ale přítomně stát vedle člověka, který se snaží přežít vlastní existenci.

Humanistická psychoterapie, založená Carlom Rogerm, je jiný přístup - ale často se s ní kombinuje. Rogers věřil, že každý člověk má vnitřní zdroj růstu, pokud mu terapeut nabídne bezpodmínečný pozitivní respekt, autentičnost a empatii. Existenciální terapie přidává k tomu hloubku. Nejprve ti terapeut řekne: „Jsi v pořádku tak, jak jsi.“ A pak ti položí otázku: „A co teď děláš se svobodou, kterou máš?“

Je to těžká práce. Terapeut musí být schopen přijmout, že nemá odpovědi. Musí tolerovat nejistotu - vlastní i klientovu. Mnoho terapeutů v ČR říká, že největší překvapení bylo, že klienti nechtějí řešení. Chcí prostor. Chcí, aby někdo s nimi seděl v tichu, kde není nic k opravit. Jeden klient po šesti měsících řekl: „Teď už nebojuji proti smyslům. Učím se s nimi žít.“ To je úspěch. Ne změna. Ne vyléčení. Přijetí.

Je to ale nebezpečné. Když klient má těžkou poruchu osobnosti a terapeut ho začne konfrontovat s jeho svobodou a odpovědností, může to způsobit zhoršení. Jeden případ, který se objevil na fóru terapeutů, skončil sebevraždou. Klientka řekla: „Jsem sama. Nikdo mi už nebude říkat, co mám dělat.“ A přestala. To není chyba terapeutického přístupu. Je to riziko. Proto se v České republice většina terapeutů učí kombinovat existenciální přístup s humanistickým. Nejprve bezpečí. Pak hloubka.

Podle průzkumu Asociace psychologických poraden ČR z roku 2022 pouze 12 % českých klinických psychologů používá existenciální přístup jako hlavní metodu. Ale 67 % ho integruje jako doplněk. Když klient přijde s úzkostí po smrti rodiče, terapeut neřekne: „Měj se.“ Řekne: „Co to znamená, že někdo, kdo tě vytvořil, už není?“ A pak poslouchá. A čeká. A neřeší.

Průměrná cena hodiny existenciální terapie je 950 Kč - o 15 % více než standardní psychoterapie. Lidé platí více, protože chtějí něco jiného. Ne jen „cvičení na úzkost“. Chtějí přístup, který neříká, že je to „jen psychika“. Chtějí, aby někdo uznal, že jejich bolest je filosofická. Existenciální.

Největší výzvou pro terapeuty není teorie. Je to jejich vlastní úzkost. Mnoho terapeutů prochází osobní terapií, aby se naučili nespadnout do falešných odpovědí. „Musím nejdřív přijmout, že i já nevím,“ říká jeden terapeut z Prahy. „Jinak bych přinášel klientovi své vlastní iluze.“

Veřejnost hledá smysl. Průzkum CVVM z listopadu 2022 ukázal, že 68 % Čechů říká, že hledá smysl svého života. To není náhoda. Po pandemii, po válce na Ukrajině, po ekologické krizi - lidé cítí, že staré příběhy o pokroku a úspěchu už nestačí. Existenciální terapie není trendy. Je odpovědí. Na otázku, kterou si každý z nás kladl už v dětství: „Proč?“

Ve výzkumném projektu na Pražské vysoké škole psychosociálních studií se v roce 2023 zkoumalo, zda existenciální terapie zvyšuje pocit smyslu. Na vzorku 45 lidí, kteří absolvovali 20 sezení, se pomocí škály MLQ zjistilo, že jejich pocit smyslu vzrostl o 32 %. To není „vyléčení“. Je to přijetí. Je to přechod od „proč se to stalo mně?“ k „jak teď chci žít?“

Yalom, který v roce 2023 ve věku 92 let představil aktualizovanou verzi své knihy, přidal nové téma: klimatickou úzkost. „Nemůžeme ignorovat, že lidé dnes strachují nejen o svou smrt, ale o smrt celého druhu,“ řekl na mezinárodní konferenci v Praze. Existenciální terapie se rozšiřuje. Už nejde jen o osobní smrt. Jde o smrt společnosti. O smrt smyslu v době, kdy se všechno mění tak rychle, že se lidé ztrácejí.

V ČR je tento přístup stále menšinový. Ale roste. Od roku 2015 se podíl terapeutů, kteří jej používají, zvýšil o 2,1 procentního bodu. Předpovídají, že do roku 2030 bude jich 12-15 %. Proč? Protože lidé přestávají chtít rychlé řešení. Chtějí hloubku. Chtějí, aby někdo řekl: „Tvoje otázky jsou legitimní. Tvoje bolest není nemoc. Je to lidské.“

Existenciální psychoterapie neřeší, co je špatně. Ukazuje, co je lidské. A to je největší lék, který můžeš dát člověku.