Fyzická aktivita a ADHD: Jak pohyb pomáhá v psychoterapii

ADHD je neurovývojová porucha charakterizovaná nepozorností, hyperaktivitou a impulzivitou. Jedním z nejčastějších dotazů rodičů i terapeutů je, jak využít každodenní pohyb k podpoře léčby. Tento článek objasňuje, proč fyzická aktivita ADHD může být klíčovým prvkem v psychoterapeutickém plánu a jak ji prakticky začlenit.

Neurologické pozadí ADHD

V hlavním mozku druhých dětí a dospělých s ADHD dochází k nerovnováze dvou hlavních neurotransmiterů - dopamin reguluje motivaci a odměňovací dráhy a norepinefrin podporuje soustředění a reakční rychlost. Stimulantní léky účinkují právě tím, že zvyšují jejich dostupnost. Studie ukazují, že pravidelný pohyb může podobně zvyšovat hladiny dopaminu a norepinefrinu, což poskytuje přirozený „léčebný“ efekt.

Proč fyzická aktivita funguje jako doplněk terapie

Pohyb má tři hlavní cesty, jak podpořit děti s ADHD:

1. Biochemická - během aerobního cvičení se uvolňuje endofen přírodní opioid, který zlepšuje náladu a snižuje úzkost.
2. Neuroplastická - opakované motorické úkoly posilují přední lalok mozku, oblast zodpovědnou za exekutivní funkce.
3. Behaviorální - strukturovaný pohyb odvádí přebytečnou energii a umožňuje dítěti soustředit se později na kognitivní úkoly.

Typy pohybových intervencí a jejich efekt

Ne každé cvičení má stejný dopad. Níže je stručná tabulka, která pomáhá vybrat vhodnou aktivitu podle terapeutického cíle.

Integrace pohybu do psychoterapie

Nejefektivnější jsou kombinace, kdy fyzická aktivita doplňuje kognitivně-behaviorální terapii zaměřenou na změnu myšlenkových vzorců a chování. Jeden praktický model vypadá takto:

• Start sezení - krátké rozcvičení (5 min) s lehkým strečinkem.
• Hlavní terapeutický blok - 30 min KBT, během kterého se dítě učí techniky sebekontroly.
• „Pohybová výzva“ - 10-15 min konkrétní motorického úkolu (např. ladder agility test), kde se aplikuje právě procvičená KBT‑technika.
• Reflexe - 5 min společného rozhovoru o tom, co během pohybu cítili a jak to souvisí s jejich myšlením.

Takto se fyzická aktivita nestává oddělenou „přílohou“, ale přirozenou součástí terapeutického procesu.

Co říkají české výzkumy

Jedna z nejčtenějších bakalářských prací, kterou zpracoval Bc. Ondřej Martínek (Univerzita Karlova), sledovala 22 dětí s ADHD a 25 bez diagnózy při dvou testech - Ladder Agility Test měří obratnost a rychlost pohybu a One Leg Stance Test posuzuje rovnováhu. Výsledky ukázaly významný rozdíl v rodičovském hodnocení pomocí DCDQ dotazníku zaměřeného na motorické dovednosti, ale žádná statisticky významná výhoda v samotných testech. Závěr: motorické dovednosti nejsou u ADHD nutně horší, ale subjektivní vnímání může ovlivnit motivaci k pohybu.

Další nástroj, který se v českých centrech používá, je IVA‑Plus digitální test kombinující vizuální a auditivní impulsy. Pomáhá odhalit specifické deficity pozornosti a může sloužit jako výchozí bod pro nastavení individuálního pohybového plánu.

Další přínosy pohybové terapie

Kromě neurochemických výhod má pravidelný pohyb i praktické dopady:

• Prevence obezity - děti s ADHD mají vyšší riziko nadváhy, a aerobní cvičení pomáhá kontrolovat tělesnou hmotnost.
• Emocionální stabilita - fyzická aktivita podporuje produkci serotoninu, což snižuje výkyvy nálady.
• Sociální integrace - týmové sporty učí spolupráci, respekt a řešení konfliktů.
• Snížení potřeby léků - v některých případech lze dávku stimulantů mírně redukovat, pokud jsou motorické sezení dostatečně intenzivní.

Evoluční perspektiva a adaptivní hodnota

Česká televize nedávno reportovala, že geny spojené s ADHD byly častější u kočovných populací, kde rychlé rozhodování a vysoká fyzická aktivita měly přežitek. Studie naznačují, že moderní prostředí „uvězní“ tuto vrozenou energii, a proto ji je třeba vědomě kanalizovat. Pohybová terapie tak napomáhá využít evolučně výhodné traity místo toho, aby se je jen potlačovaly.

Praktický plán pro rodiče a terapeuty

Na konci přinášíme jednoduchý kontrolní seznam, který můžete použít při sestavování týdenního režimu:

• Stanovte 3‑5 časových bloků pro aerobní aktivitu (běh, skákání, plavání).
• Zařaďte 2 krátké silové tréninky s vlastní vahou (dřepy, kliky).
• Vyberte jednu koordinační hru týdně - ideálně ve skupině.
• Po každém cvičení věnujte 5 min reflexi: co dítě cítilo, co se naučilo.
• Zapojte rodiče do sledování pokroku pomocí DCDQ nebo jednoduššího denního deníku.
• Nezapomeňte na denní dechová/relaxační cvičení (jóga, progresivní svalová relaxace).

Dodržení těchto kroků pomáhá vytvořit stabilní rytmus, který podporuje i další terapeutické zásahy, jako je KBT nebo biofeedback.

Závěrečný pohled

Pohyb není jen doplněk - je to most mezi tělem a myslí. Když se správně napojí na psychoterapeutický program, může výrazně zlepšit soustředění, kontrolu impulzů a celkovou životní spokojenost dětí s ADHD. V českém kontextu už roste počet výzkumů, které potvrzují efektivitu těchto přístupů, a očekává se, že v nadcházejících letech se fyzická aktivita stane standardní součástí multimodální léčby.