Internal Family Systems (IFS): Jak pracovat s částmi osobnosti v psychoterapii

IFS terapie není o tom, aby jsi změnil své negativní myšlenky nebo potlačil své emoce. Je to o tom, aby sis slyšel, co ti vnitřní části chtějí říct - a přestal jsi je považovat za nepřátele.

Představ si, že v tvé hlavě žije celá rodina. Některé části jsou jako přísná matka, která ti vždy říká, že jsi nedostatečný. Jiné jsou jako dítě, které se skrývá pod křeslem, když se něco zlomí. A pak je tu ta klidná, moudrá část, která všechny zná, ale nikdy je neosuduje. Tato metafora není jen náhodná příběhová technika. Je to základ Internal Family Systems - metody, která se v Česku začíná stávat jednou z nejhlubších form psychoterapie, která nekárá, ale poslouchá.

Co je vlastně IFS?

IFS, nebo Metoda systémů vnitřní rodiny, vznikla v USA v 80. letech 20. století od Richarda C. Schwartza. Ten původně pracoval jako rodinný terapeut a při práci s dětmi si všiml, že lidé často mluví o „částech“ sebe sama - jako by v jejich mysli žily různé osoby. Místo aby to považoval za psychózu, předpokládal něco jednoduššího: že lidská mysl je přirozeně mnohočetná. A že to není vadné. Naopak - je to normální.

IFS rozlišuje dvě hlavní skupiny vnitřních částí: zraněné a ochranné. Zraněné části jsou ty, které si pamatují bolest, zanedbání, styd nebo strach z dětství. Ochranné části se snaží tyto bolesti zamezit - někdy tím, že tě přimějí být perfektní, jindy tím, že tě naplní hněvem, nebo tím, že tě přimějí všechno ignorovat. Tyto ochranné části nejsou špatné. Jsou jen zmatené. Zkus si představit, že bys měl strašáka, který tě chrání před zloději - ale ten strašák teď škrtá všechny, kdo vstoupí do domu. Nechce ti ublížit. Jen neví, že zloději už nejsou.

Já (Self) - ten, kdo všechno ví

IFS říká, že každý z nás má v sobě jádro - Self. To není nějaká mystická síla. To je ta část, která je klidná, když jsi opravdu sám. Když se něco rozbilo a ty jsi se zastavil, zhluboka nadechl a věděl, že všechno bude v pořádku. To je Self. A důležité je: Self nevzniká až v terapii. Je tam vždy. Nemůžeš ho poškodit. Jen ho zastřít.

Ve většině životů se Self ztrácí pod vrstvami strachu, kritiky a přetížení. IFS terapie ti pomáhá ho najít zpět. Ne tím, že bys se musel „změnit“. Ale tím, že bys se naučil pozorovat své části z perspektivy Selfu. Když říkáš: „Mám strach, že se někdo zlobí na mě“, to je část. Když říkáš: „Vím, že mám strach, a s tím strachem chci být“ - to je Self. Rozdíl je větší, než si myslíš.

Jak vypadá sezení s IFS terapeutem?

Sezení nejsou jako běžná psychoterapie. Nejsou o tom, abys vyprávěl příběh. Jsou o tom, abys se setkal s částmi sebe sama - jako bys se potkal s někým, koho jsi dlouho neviděl.

Terapeut ti pomůže najít tu část, která tě například vždy přiměje k tomu, abys se vztahůch zavíral. Místo aby řekl: „To je tvůj občasný strach z opuštění“, řekne: „Co by tato část chtěla říct, kdyby mohla mluvit?“

Ty pak můžeš zkusit v mysli představit, jak by tato část vypadala - jaký má věk, jak se chová, jaký má hlas. A pak jí můžeš položit otázku: „Co se bojíš?“ „Co potřebuješ?“ „Co bys potřeboval, aby ses cítil bezpečně?“

Často se stává, že ta část odpoví: „Chci, aby mě někdo viděl.“ Nebo: „Nechci, abys mě zase zavřel.“ A právě v tom okamžiku, kdy ji slyšíš - a neodmítáš, nezakládáš, neříkáš „ale to je hloupé“ - začíná změna.

IFS není o tom, aby jsi „přestal být kritický“. Je o tom, aby jsi pochopil, proč je ta kritická část tam. A když ji pochopíš, přestane tě muset napadat. Stačí, že jí řekneš: „Vím, že chceš mě chránit. Ale už nejsem dítě. Teď můžeš odpočívat.“

Proč je IFS jiná než KBT nebo psychoanalýza?

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se snaží změnit myšlenky, které vedou k nepříjemným chováním. Psychoanalýza hledá skryté konflikty z dětství. IFS neřeší ani jedno z toho přímo. Místo toho říká: „Nech části mluvit. A nech je být.“

Nikdy se v IFS neříká: „Tvoje zlost je problém.“ Nebo: „Tvoje úzkost je narušená.“ To by bylo stejné jako říct někomu: „Tvoje dítě je špatné.“ IFS říká: „Tvoje dítě má strach. A ty jsi jeho rodič.“

Tato metoda není agresivní. Není o tom, abys „překonal“ něco. Je o tom, abys přijal. A když přijmeš, přestaneš bojovat. A když přestaneš bojovat, přestaneš být unavený.

Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?

V Česku se IFS rozšiřuje rychle. V roce 2018 bylo v zemi jen dvě certifikované osoby, které ji praktikovaly. V roce 2023 jich bylo už přes patnáct. A nejen terapeuti - i klienti mluví.

Jeden muž, který trpěl chronickou úzkostí, popsal, jak se mu podařilo „promluvit“ se svou vnitřní kritickou částí, která mu říkala, že je „slabý“ a „neúspěšný“. Když ji požádal, co potřebuje, odpověděla: „Chci, abys nebyl zraněný.“ Když mu terapeut řekl: „Tak ho nezraníš. Už jsi dospělý.“ - ta část se uvolnila. A za tři měsíce se mu úzkost přestala vracet.

Jiná žena, která měla problémy s jídlem, zjistila, že její „nucená část“, která ji přiměla přejídát, byla vlastně dítě, které se snažilo „naplnit“ prázdnost, kterou cítilo po rozvodu rodičů. Když ji začala poslouchat, přestala jíst jako záchranný mechanismus. A začala jíst, protože měla hlad.

Nejčastější feedback: „Cítil jsem se jako bych se konečně setkal se sebou.“

Kdo to může vyzkoušet?

IFS není pro všechny. Není to rychlá metoda. Neřeší akutní krizi. Neřeší psychózu. Ale je skvělá pro ty, kdo:

• se cítí unavení z toho, že „musí být silný“
• mají opakující se vztahové konflikty
• se cítí jako by byli rozděleni mezi „to, co chtějí“, a „to, co by měli dělat“
• trpí úzkostí, depresí nebo PTSD
• se chtějí naučit lépe rozumět svým emocím

Nejsou potřeba žádné zvláštní dovednosti. Jen schopnost se zastavit a pozorovat. A trochu trpělivosti.

Co stojí IFS terapie v Česku?

Ve většině měst v Česku stojí jedno sezení 1500-2500 Kč. Standardní terapie trvá 20-30 sezení. To zní drahé - ale je to investice do toho, aby jsi přestal bojovat sám se sebou. A to je důležitější než léky, které ti dávají jen dočasnou úlevu.

Ve většině případů se IFS nezakryje zdravotním pojištěním. Ale v posledních letech se začínají objevovat některé neziskové organizace, které nabízejí snížené sazby pro studenty nebo osoby s nízkým příjmem.

Co je potřeba k tomu, aby se stal IFS terapeutem?

Neexistuje žádný „kurz na YouTube“. IFS terapeut musí absolvovat mezinárodní certifikaci od IFS Institute. To znamená:

• základní kurz (minimálně 40 hodin)
• pokročilý kurz (minimálně 60 hodin)
• osobní terapie s certifikovaným terapeutem
• supervize s někým, kdo má minimálně 5 let zkušeností

V Česku se kvalita praxe stále zlepšuje. V roce 2024 se plánuje založení české IFS asociace. To znamená, že budou stanoveny standardy, školení a přístup k certifikaci - aby se metoda neznehodnotila „hromadnými kurzami“.

Co je k dispozici v češtině?

Největší přelom přišel v roce 2023, kdy nakladatelství Portál vydalo první českou verzi knihy Richarda Schwartza: Tohle všechno jsem já. Cena je 319 Kč. Je to nejlepší vstupní bod pro každého, kdo chce pochopit IFS bez terapeuta.

Na českých portálech jako Mindfullife.cz nebo Fyzio Balance najdeš články, které vysvětlují základy. IFS Therapy Brno nabízí informace o kurzech a terapeutech. A na YouTube najdeš několik českých terapeutů, kteří ukazují, jak vypadá sezení - bez zbytečného „spirituálního“ jazyka.

Je to jen trendy? Nebo to funguje?

Je tu několik klinických studií - například od amerického Národního ústavu duševního zdraví - které ukazují, že IFS je stejně účinná jako KBT při léčbě PTSD, úzkostí a depresí. A někdy i efektivnější, protože se zaměřuje na kořen - ne na příznaky.

Ještě neexistuje „velká“ studie, která by ji prokázala jako „nejlepší“ metodu. Ale to neznamená, že nefunguje. Znamená to, že je nová. A nové věci vždycky trvají déle, než se dostanou do vědeckých knih.

Co však funguje - je to, že lidé se cítí lépe. A to je ten první krok k věře.

Kam se IFS ubírá v Česku?

Už se používá nejen v terapii, ale také v školách - pro výchovu emocionální inteligence. V právní mediaci - když se soudní věci převážejí na „vztahy“, ne na pravdu. V koučování - když se lidé učí, jak nechat své „vnitřní kritiky“ mluvit, ne přerušovat.

V roce 2025 se očekává, že IFS bude součástí výuky na některých českých psychologických fakultách. To znamená, že budoucí terapeuti budou znát tuto metodu jako základní nástroj - stejně jako KBT nebo psychodynamiku.

Největší riziko? Když se IFS stane „modnou“ metodou, kterou všechny „vyučují“ za týden. To by ji zničilo. Ale právě proto, že je těžká, že vyžaduje hlubokou introspekci, že neřeší „rychlé řešení“ - je to ta metoda, která přežije.

Nejde o to, abys se „zlepšil“. Jde o to, abys přestal bojovat sám se sebou. A když přestaneš bojovat, začneš žít.