Jak mluvit s terapeutem: Praktické tipy pro otevřenou a účinnou komunikaci v terapii

Komunikace s terapeutem není běžná konverzace. Není to rozhovor s přítelem, ani diskuse s kolegou. Je to prostor, kde se můžete poprvé v životě cítit bezpečně, když říkáte věci, které jste nikdy nikomu neřekli. A přesto mnoho lidí přichází do terapie, neví, jak začít, nebo se bojí, že to udělají špatně. Nebojte se. Komunikace v terapii se neodpovídá, ale vytváří. A to je právě ten klíč.

Nejde o to, co řeknete, ale jak to řeknete

Nejčastější chyba? Předpokládat, že musíte mít všechno jasné a dokonale upravené, než začnete mluvit. To není pravda. Terapeut nečeká, že budete mít všechny odpovědi. Čeká na to, že budete upřímní. Když řeknete: „Nevím, jak to říct“, už jste na správné cestě. Terapeuti slyší i to, co neříkáte. Tón hlasu, pauzy, pohledy - to všechno je část komunikace. Podle výzkumu Univerzity Karlovy z roku 2021 je neverbální komunikace zodpovědná za 55 % úspěchu terapeutického procesu. Pokud se cítíte napjatě, pokud se vám třesou ruce, pokud se vyhýbáte pohledu - terapeut to uvidí. A to je dobré. Protože to je přesně to, co se má prozkoumat.

Používejte „já-výroky“, ne „ty-výroky“

Představte si, že říkáte: „Ty mi nikdy nerozumíš.“ Co se stane? Terapeut se okamžitě začne bránit. Nebo se zamyká do mlčení. To není cesta k porozumění. Místo toho zkuste: „Cítím se opuštěně, když se o něčem snažím říct a nevypadá to, že to slyšíte.“ To je já-výrok. A funguje. Podle studie Univerzity Karlovy z roku 2021 zvyšuje používání já-výroků pravděpodobnost produktivní komunikace o 42 %. Neobviňujte. Popište svůj vnitřní svět. Co cítíte? Kde to cítíte v těle? Kdy to začalo? Kdo to ovlivňuje? To je to, co terapeut potřebuje slyšet.

Připravte se - i když to zní neobvykle

Nemusíte mít všechno napsané na papír, ale můžete si na pár věcí v hlavě připomenout. Co vás trápilo tento týden? Kdy jste se cítili nejhorší? Která věta vám přišla na mysl, když jste se probudili? Stačí tři věty. Většina terapeutů (92 % podle průzkumu terapie.cz z května 2023) ocení, když klient přijde s nějakou přípravou. Nejde o to, aby to bylo dokonalé. Jde o to, aby to bylo vaše. Když si v průběhu týdne napíšete pár slov na telefon, nebo si v hlavě připomenete konkrétní situaci - např. „Když mě můj přítel přerušil při řeči, cítil jsem se neviditelný“ - máte už základ pro hlubší hovor. Konkrétní příklady jsou silnější než abstrakce. Podle Univerzity Karlovy zvyšují efektivitu komunikace o 31 %.

Přiznejte, když nerozumíte

Největší chyba? Dělat, že rozumíte, když ne. Mnoho lidí se bojí, že terapeut bude myslet, že jsou hloupí, nebo nejsou „terapeutický typ“. To je mýtus. Většina terapeutů (97 % podle Inner Everest z června 2022) ocení, když klient řekne: „Nerozumím, co tím myslíte.“ Nebo: „Můžete to říct jinak?“ Nebo: „Co tím přesně myslíte tím slovem ‘zranění‘?“ Terapeut je tu, aby vás vodil, ne aby vás testoval. Pokud něco nechápete, neznamená to, že jste špatný klient. Znamená to, že ještě nejsme na stejné vlně. A to je v pořádku.

Nebojte se říct, že se necítíte dobře

Když se terapeut zeptá: „Jak se vám dnes cítíte?“ a vy odpovíte: „Dobře.“ - ale ve skutečnosti se cítíte jako kdybyste byli vypuštěni z nějakého těžkého snu - tak se to nemusí změnit. Ale když řeknete: „Vlastně se dnes cítím hrozně. Cítím se jako kdybych byl v kádce s ledem.“ - může se stát, že se celý průběh sezení změní. Podle výzkumu Rachel Bičové z roku 2023 76 % klientů, kteří přiznali, že se necítí dobře, hlásilo lepší výsledky v terapii. Nejste zde, abyste byli „silní“. Jste zde, abyste byli pravdiví. A pravda je vždycky silnější než falešná náhrada.

Parafrázování je váš nástroj

Když terapeut řekne: „Zní to, že jste se cítili zraděný, když se vaše rodina vyhnula tématu vaší ztráty.“ Můžete mu odpovědět: „Takže říkáte, že to, co se stalo, nebylo jenom bolest, ale i to, že nikdo nechtěl o tom mluvit?“ To je parafrázování. A funguje. Podle průzkumu České psychologické společnosti z prosince 2022 snižuje nedorozumění o 37 %. Nejde o to, aby jste odpověděli správně. Jde o to, aby jste ukázali, že jste slyšeli. A když to uděláte, terapeut ví, že jste tam. A to je základ všeho.

Důvěrnost není jen slovo - je zákon

Nejčastější obava? „Bude to někdo vědět?“ Odpověď je jednoduchá: Ne. Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách říká, že terapeut nesmí o vašich informacích mluvit s nikým - ani s vaším manželem, ani s vaším šéfem, ani s lékařem - pokud neexistuje nebezpečí pro váš život nebo život někoho jiného. A i v tom případě je zásah omezený a řízený. Pokud se cítíte nejistě, prostě se zeptejte: „Můžete mi vysvětlit, jaký je vašim závazkem k důvěrnosti?“ Většina terapeutů to ocení. A pokud vám odpověď nebude jasná, hledejte někoho jiného. Důvěrnost není služba. Je to základ.

Když se necítíte v bezpečí - řekněte to

Když se terapeut při sezení vysměje, když vás přeruší, když se vám zdá, že vás posuzuje - nezatajujte to. Není to „neslušné“. Je to důležité. Když řeknete: „Cítím se teď nepohodlně, když o tom mluvím“ - může to být nejdůležitější věta celého sezení. Většina terapeutů vás nevyhodí. Naopak. To je přesně to, co se má prozkoumat. Je to jako vztah. Když se vám někdo chová špatně, říkáte to. Nezatajujete to. V terapii je to stejné. A když se terapeut chová tak, že vás to neustále neklidí - je to signál. Možná není ten správný terapeut pro vás. A to je v pořádku. Terapie není něco, co musíte trpět. Je to služba, která má fungovat pro vás.

Ukončení terapie není selhání

83 % klientů zažije myšlenku, že by měli terapii přerušit. Nebo dokonce, že by měli změnit terapeuta. To není známka slabosti. Je to známka, že se něco mění. Možná jste přešli z bodu, kde jste potřebovali pomoci, do bodu, kde už potřebujete jen podporu. Možná jste zjistili, že terapeut není ten, kdo vám odpovídá. Možná jste se jen unavili. Všechno to je v pořádku. Terapie není životní závazek. Je to nástroj. A když nástroj přestane fungovat, měníte ho. Nebo ho ukládáte. A když se rozhodnete ukončit - řekněte to. Terapeut by vás měl vždycky vést k tomu, abyste se rozhodli sami. A když se rozhodnete skončit - měl by vás podpořit, ne vás přesvědčovat, abyste zůstali.

Co dělat, když se nic nezdá dělat?

Někdy se stane, že se sednete, a nic vás nezajímá. Nebo všechno vás zatlačuje. A nevíte, co říct. To je normální. Neznamená to, že terapie nefunguje. Znamená to, že jste v klidu. V klidu, kde se nic neřeší. A to je také část procesu. V takových chvílích můžete říct: „Nevím, co říct. Cítím se jako kdybych byl v prázdnotě.“ A to je dostatečná odpověď. Terapeut nechce, abyste „něco vyprodukovali“. Chce, abyste byli. A v tomto momentu je přítomnost důležitější než slova.