Kognitivní omyly u závislostí: Jak pracovat s racionalizací a popřením

Nejčastější důvod, proč lidé s závislostí nepřestanou, není lack of willpower. Je to kognitivní omyl - systémová chyba v tom, jak si člověk vysvětluje své chování. Můžete mít nejlepší terapeuta, nejmodernější léky, největší podporu rodiny - ale dokud nezvládnete tyto myšlenkové pasti, léčba zůstane na povrchu.

Co je vlastně kognitivní omyl u závislosti?

Kognitivní omyl není lživost. Není to, že by člověk záměrně lhal. Je to automatické, skoro reflexní přesvědčení, které se vytvořilo v mozku jako ochranný mechanismus. Představte si, že váš mozek je jako software, který se naučil při každém užití látky vyhodnocovat situaci tak, že „to je v pořádku“. A to i když se vaše tělo rozpadá, rodina vás opouští, práce zaniká.

Podle definice American Society of Addiction Medicine je závislost primární chronické nemocí mozku - ne jen „špatná návykovost“. A jako každá nemoc má své příznaky. U závislosti jsou tyto příznaky často myšlenkové: „Nemám problém“, „Můžu přestat kdykoli“, „Piju jen proto, abych zvládl stres“.

V České republice se tyto omyly systematicky zkoumají od roku 2018, kdy Vláda ČR zveřejnila dokument „Modely závislosti“. Výsledky jsou jasné: 92 % specializovaných léčeben využívá kognitivně-behaviorální terapii (KBT), která právě na těchto myšlenkových chybách staví. A má to svůj důvod - studie z Českého časopisu pro klinickou psychologii z roku 2021 ukazují, že KBT dosahuje 42 % úspěšnosti v udržení abstinence po roce. Farmakoterapie sama o sobě jen 28 %.

Racionalizace: Když si vytváříte logické důvody pro nesmysl

Racionalizace je ten nejčastější způsob, jak si člověk „očistí“ své chování. Zní to jako rozumné. „Piju proto, že mám těžkou práci.“ „Kouřím, jinak bych se zbláznil.“ „Nemůžu přestat, jsem v přechodné fázi.“

Problém není v tom, že tyto důvody nejsou pravdivé. Problém je v tom, že jsou vybrané. Mozek si vybírá jen ty, které mu umožňují pokračovat. Zatímco všechny důkazy, že to špatně dopadá - ztracené příležitosti, zdravotní problémy, vztahové konflikty - se ignorují jako „nevažné“.

Dr. David Kómár z Kobe terapie říká, že 68 % klientů identifikuje racionalizaci jako hlavní překážku, která je drží u užívání. A nejčastější příklad? „Když jsem přestal pít, ztratil jsem všechny přátele.“ Takže pít je „cena za přátelství“? To je racionalizace.

Terapeuti používají techniku nazývanou „trojí sloupec“. Klient zapisuje:

1. Situaci - „Včera jsem se po práci vrátil domů, měl jsem hlavu bolavou, a tak jsem si dal sklenku.“
2. Automatickou myšlenku - „Piju proto, že jsem vyčerpaný.“
3. Důkazy pro a proti - Pro: „Mám stres.“ Protí: „Když jsem nežil s alkoholem, taky jsem měl stres. A přežil jsem to.“

Tato technika není o tom, aby vás terapeut přesvědčil, že máte problém. Je o tom, aby jste si sami začali všímat, jak váš mozek přetváří realitu.

Popření: Když se tváříte, že nic není

Popření je těžší. Je to nejen přesvědčení, že „to není problém“. Je to odmítnutí vlastní reality. „Nemám závislost.“ „Nepotřebuji pomoc.“ „To všechno je přehnané.“

Prof. Jiří Raboch z VFN v Praze to říká jednoznačně: „Popření je nejčastější obranný mechanismus u závislých. Bez jeho prolomení je jakákoliv léčba ztrátou času.“

Popření není hloupé. Je to psychologický štít. Když se člověk vzdává návyku, ztrácí nejen látku - ztrácí způsob, jak se cítí. Ztrácí „bezpečný prostor“. A proto se mozek brání. Nechce vědět, že je to nemoc. Nechce vědět, že je závislý. Protože to znamená, že musí začít znovu.

Podle průzkumu léčebny Svoboda z roku 2022 73 % klientů řeklo, že největší zlomový moment při léčbě byl, když jim terapeut ukázal: „Všechny ty důvody, které jsi měl pro pití - byly jen výmluvy.“

Problém je v tom, že pokud se na popření začnete narážet příliš brzy, klient se zavře. 65 % začínajících terapeutů dělá chybu - příliš rychle konfrontují popření. Výsledek? Klient odejde. Nebo se zavře. A terapie se zastaví.

Pravý přístup je postupný. Vytvořit bezpečný prostor. Vytvořit důvěru. A pak položit otázky - ne tvrzení.

„Jaké máte důkazy, že to, co říkáte, je pravda?“
„Co by se stalo, kdyby se vaše myšlenka ukázala jako nepravdivá?“
„Kdy jste naposledy přestal a jak se cítili?“

Tato technika se jmenuje sokratické vyšetřování. Není to útok. Je to výzva k přemýšlení. A často je to první krok k tomu, že člověk poprvé řekne: „Možná… mám problém.“

Co se děje v mozku?

Popření a racionalizace nejsou jen „psychologické“ věci. Mají fyzický základ. Neurobiologické studie, jako ty od Antónia Damásia z roku 1994, ukazují, že u dlouhodobě závislých lidí dochází k poruše spojení mezi neocortexem (částí mozku, která přemýšlí) a amygdalou (částí, která cítí).

Co to znamená? Závislý člověk může logicky pochopit, že alkohol ho ničí. Ale jeho emoční mozek „věří“, že bez něj zemře. A proto se rozhoduje podle emocí - ne podle logiky.

To je důvod, proč se někdo může „přesvědčit“ o tom, že „pil jen jednu sklenku“, i když má v domě pět prázdných lahví. Jeho mozek si jednoduše přepíše paměť. Ne proto, že je lhaný. Protože mu to umožňuje přežít.

Co nefunguje?

Někteří terapeuti varují: přílišné zaměření na myšlenky může zanedbávat biologickou povahu závislosti. V průzkumu České psychologické společnosti z roku 2022 31 % terapeutů uvedlo, že kognitivní přístupy přehlížejí neurovědní faktory.

To je pravda. Kognitivní terapie sama o sobě nezastaví fyzickou závislost na opiátech nebo benzodiazepinech. Tam je potřeba léky - naltrexon, buprenorfín, disulfiram. Ale bez práce s omyly se i tyto léky stávají jen dočasným řešením.

Nejúspěšnější přístup je kombinace: léky pro tělo, terapie pro mozek. To je standard v 87 % ambulantních léčeben v ČR podle vyhlášky č. 324/2020 Sb.

Co se děje v praxi?

V březnu 2023 vydal tým prof. Rabocha novou metodu nazvanou „kognitivní dekondicionace“ - speciálně pro alkoholiky. Je to systém, který pomáhá klientovi přerušit automatické spojení mezi stresem a pitím.

V květnu 2023 zahájila Národní lékárna aplikaci „Myšlenkový deník 2.0“. Klienti zapisují každý den, kdy se cítí k užívání, jakou myšlenku mají, a co se stalo poté. V prvních šesti měsících ji využilo 4 217 lidí po celé ČR.

Do roku 2024 bude zaveden standardizovaný test „Kognitivní profyl závislosti“. Zjistí, které z 12 klíčových omylů má klient - a pak terapeut přizpůsobí léčbu přesně jeho myšlenkovému vzoru.

Na druhou stranu, 41 % klientů z průzkumu Ústavu adiktologie v Brně řeklo, že počáteční fáze práce s popřením byla pro ně extrémně stresující. 17 % jich terapii opustilo. To není selhání terapie. Je to důkaz, jak těžké je přiznat, že jste závislý. A že to vyžaduje čas, trpělivost a nejen techniky.

Co dělat, když jste závislý nebo máte blízkého?

Nejprve pochopte: nejste „zlý“, nejste „slabý“. Vaše mozek se naučil přežívat jinak. A teď potřebuje naučit se znovu.

Nejlepší krok je:

1. Přiznat, že se myšlenky mohou lžít. Ne všechno, co si říkáte, je pravda.
2. Začít psát „trojí sloupec“. Dokonce i bez terapeuta. Každýkrát, když si řeknete „Piju proto, že…“, napište: Co je situace? Co je myšlenka? Co je důkaz pro? Co je důkaz proti?
3. Hledat terapeuta, který používá KBT. V ČR je 78 % léčeben schopno pracovat s kognitivními omyly podle EuroAddiction Report 2022.
4. Nechat se vést, nebojte se pocitu, že „to není správné“. První týdny jsou těžké. To je normální. Víte, kolik lidí v ČR dosáhne prvního „momentu pravdy“? V 3. měsíci terapie to je 62 % úspěšných klientů.

Nejde o to, abyste přestali přemýšlet. Jde o to, abyste přestali věřit tomu, co vaše mozek říká, jen proto, že to říká.