Může být můj terapeut můj přítel? Jaké hranice musí být v terapii nepřekročit

Na první pohled se to může zdát přirozené: terapeut tě slyší, rozumí ti, neposuzuje tě, a časem se začneš cítit jako kdyby tě opravdu znal. Možná si říkáš: Proč by nemohl být můj terapeut můj přítel? Tato otázka se objevuje častěji, než si myslíš. Ale odpověď je jasná - ne, terapeut nemůže být tvůj přítel. A to není kvůli chladnosti nebo odmítnutí. Je to kvůli tomu, že právě tato vzdálenost je tou největší silou, která ti v terapii pomáhá.

Proč terapeutický vztah není přátelství

Terapeutický vztah je jiný než každý jiný vztah, který znáš. Je asymetrický. Ty jsi klient, který přichází s bolestí, strachem, nejistotou. Terapeut je odborník, který má za úkol tě pomoci, ne tě podpořit jako kamarád. Když se setkáváš s přítelem, můžeš se divit, jak se mu daří, když se vysměje tvému příběhu, nebo když se ti snaží vyhnout těžkým tématům. Terapeut to nedělá. On tě nechává mluvit, i když to bolí. On tě nezachraňuje, on tě nechá najít vlastní cestu.

Právě tato vzdálenost umožňuje, abys mohl projíždět své vnitřní konflikty bez strachu, že bys někomu znechutil, nebo že bys ho zatížil. V přátelském vztahu bys vždycky cítil, že musíš být „dobrý“, že musíš udržovat rovnováhu. V terapii můžeš být zlý, zlostný, zmatený - a přesto být přijatý. To je přesně to, co terapie nabízí, a co přátelství nikdy nedá.

Etičtí pravidla, která nejsou jen „napsaná“

V České republice je každý registrovaný psychoterapeut povinen dodržovat Etický kodex České komory psychologů. A ten je jednoznačný: žádné duální role. To znamená, že terapeut nesmí být tvým přítelem, kolegou, partnrem, členem rodiny, ani se setkávat s tebou mimo terapeutickou místnost. Ne na večírku, ne na kávě, ne na koncertě. A to platí i po skončení terapie.

Proč? Protože jakmile se vztah přesune do osobní sféry, ztrácí terapie svou účinnost. Terapeut se přestává chovat jako odborník - a začíná reagovat jako člověk. A to je nebezpečné. Když tě terapeut zná jako přítele, už nemůže být objektivní. Může přehlížet tvé chování, nechat si něco neříct, nebo naopak přehánět tvé problémy, protože tě „má rád“.

Podle dat České komory psychologů z roku 2022 bylo 19 z 47 stížností na porušení etiky přímo spojených s překročením hranic terapeutického vztahu. Nejčastěji se stávalo, že terapeut navrhoval setkání mimo terapii - a 87 % klientů řeklo, že by terapii ihned ukončilo, kdyby se to stalo.

Rozdíl mezi překročením a porušením hranice

Někdy se můžeš setkat s tím, že terapeut „překročil hranici“ - například ti řekl, že má také zkušenost s úzkostí, nebo že se v nějaké situaci cítil stejně jako ty. To zní jako laskavost, ale není to náhoda. Některé terapeutické přístupy, jako gestalt nebo humanistická terapie, umožňují omezené sebeodhalení, pokud to slouží terapii.

Ale je důležité rozlišit: překročení hranice není porušení. Překročení je jako krátký krok mimo rámec - například terapeut ti řekne: „Když jsem to zažil, cítil jsem to taky jako teď.“ To může pomoci, když ti to pomůže pocítit, že nejsi sám. Porušení je, když se terapeut stane tvým přítelem, když se setkává s tebou mimo terapii, nebo když ti nabídne něco, co není součástí terapie - třeba vztah, práci, nebo přátelství.

Podle studie z Masarykovy univerzity (Gromesová, 2019) je překročení hranice někdy dokonce terapeutickým nástrojem. Ale to platí jen tehdy, když je to vědomé, kontrolované a vždy v zájmu klienta. Nikdy v zájmu terapeuta.

Co dělat, když se cítíš příliš blízko?

Někdy se stane, že terapeut je příliš otevřený, příliš přátelský, nebo začneš mít pocity, které nejsou součástí terapie - třeba závist, náklonnost, nebo dokonce lásku. To není tvoje chyba. To je část terapie. Terapeut by měl být schopen to rozpoznat a vysvětlit ti, co se děje.

Skutečně kvalitní terapeut ti řekne: „Všiml jsem si, že se k nám vztahuješ jinak, než bychom měli. Chceš o tom mluvit?“ To je znamení zkušenosti. Nekvalitní terapeut to ignoruje, nebo to převede na „přátelství“.

Je to jako když se v autě ztratíš a řidič ti řekne: „Jdeme na kafe, necháme to.“ To není řešení. To je útek. Terapie není kafe. Je to místo, kde se setkáváš se svými vnitřními strukturami - a to jen tehdy, když je prostor bez závazků.

Co se stane, když terapeut překročí hranice?

Když se stane, že terapeut začne být tvojím přítelem, případně i partnerem, můžeš se ocitnout v velmi těžké situaci. Nejenže se ztrácí terapeutický účinek, ale vzniká i riziko emocionálního, i sexuálního zneužívání. To není hypotetické. V Česku se každoročně zaznamenávají případy, kdy terapeut vstoupil do vztahu s klientem - a někdy i po skončení terapie.

Podle průzkumu Asociace českých a slovenských psychologů (2022) je porušení hranic druhým nejčastějším důvodem, proč lidé terapii ukončí - hned za nedostatečnou efektivitou. To znamená, že lidé nechávají terapii, protože cítí, že se jim něco zneužívalo. A to je tragédie.

Když se stane, že terapeut překročil hranici, máš právo podat stížnost. Česká komora psychologů přijímá průměrně 47 stížností ročně, a z nich 19 se týká právě hranic. Tyto stížnosti vedou k vyšetřování, výstrahám, nebo dokonce zrušení licence.

Co máš dělat, když chceš začít terapii

Před prvním sezením ti terapeut musí vysvětlit, jak bude probíhat terapie, jaké jsou hranice, a jak se chová při stížnostech. To není jen „formálnost“. To je tvá ochrana. Pokud ti to neřekne - je to červená vlajka.

Zeptej se: „Jaké jsou vaše hranice vůči klientům?“ Nebo: „Můžete mi vysvětlit, proč nemůžete být můj přítel?“ Dobrý terapeut ti to vysvětlí klidně, bez urážky, s empatií. A bude tě vyzvat, abys se o tom během terapie během dalších sezení běžně bavil - protože to, co se děje v terapii, je důležité.

Nezapomeň: terapie není o tom, aby tě někdo „miloval“. Je o tom, aby jsi se naučil milovat sebe. A to jen tehdy, když máš prostor, kde nemusíš být „dobrý“. Kde můžeš být celý.

Proč je vzdálenost vlastně největší dávkou péče

Největší důvod, proč terapeut nemůže být tvůj přítel, je ten, že přátelství je vztah, který vyžaduje vzájemnost. Terapie je vztah, který vyžaduje jednostrannost - ale ne z hlediska zneužívání. Z hlediska vědomého darování.

Terapeut tě nechává být, jak jsi. Nechává tě mluvit, plakat, křičet, nechat se. A to dělá jen proto, že je v roli terapeuta. A to je největší laskavost, kterou můžeš dostat. Protože v přátelství bys musel být „příjemný“. V terapii můžeš být „přímočarý“.

Nejlepší terapeut není ten, který tě zná jako přítele. Je ten, který tě zná jako klienta. A to je něco, co se dá naučit. Ale nikdy se to nedá nahradit.