Návštěvní režim a rozvod: Jak terapie pomáhá rozvedeným rodičům a dětem v ČR

Rozešel se tvůj partner a teď se snažíš najít rovnováhu mezi vlastními city a tím, co je nejlepší pro dítě? Není to lehké. Mnoho rodičů si myslí, že když se rozvedou, stačí jen sjednat, kdy dítě bude u koho. Ale realita je jiná. Dítě necítí kalendář. Cítí napětí, ticho, otázky, které nedokáže položit. A pokud se rodiče neumí dohodnout, dítě se začíná cítit jako meč mezi nimi.

Co je vlastně návštěvní režim a proč je to víc než jen rozvrh?

Návštěvní režim není jen tabulka: „Pondělí a středa u mámy, víkend u táty.“ Je to celý systém, jak dítě udrží spojení s oběma rodiči, aniž by se cítilo jako předmět dohody. V Česku se v posledních letech stále častěji používá střídavá péče. To znamená, že dítě stráví stejně času u obou rodičů - často už v jednotýdenním cyklu. Dříve to bylo dvoutýdenní střídání, ale výzkumy ukazují, že 14 dnů bez jednoho rodiče je pro dítě psychickou zátěží. Ústavní soud v roce 2021 jasně řekl: pokud je to možné, preferujte střídavou péči. Ne proto, že je to lehčí pro rodiče, ale proto, že dítě potřebuje oba rodiče stejně.

Ale co když jeden z rodičů chce být „vítězem“? Co když se jedna strana snaží využít návštěvní režim jako zbraň? Pak se dítě začíná učit, že musí volit. A to je nejhorší, co můžeš dítěti dát - zodpovědnost za tvůj konflikt.

Když se dítě nechce mluvit - co dělat?

Ne všechny děti řeknou: „Mám strach, když jdu k táto.“ Některé se zavřou. Některé se začnou chovat agresivně ve škole. Některé se stávají „dokonalými“ - nekladou otázky, nepláčou, nežádají. To je nejnebezpečnější. Jejich citový svět se zhroutil, ale neumí to vyjádřit.

Tady přichází na řadu terapie hrou. Pro děti od 3 do 9 let je hra jejich jazyk. V terapeutické místnosti s panenkami, autíčky a pískem dítě přehrává to, co neumí říct. Může dát panence, která je „máma“, pěkný pokoj, a druhé, která je „táta“, špatnou kuchyni. Nebo může vymyslet příběh, kde dva rodiče sejdou na návštěvě a společně si uvaří čaj. Terapeut neříká: „To je špatně.“ Terapeut jen sleduje. A často právě v tomhle pozorování se objeví klíč k tomu, co dítě skutečně cítí.

Rodinná mediace - když se rodiče nemohou dohodnout

Nejlepší věc, kterou můžeš pro dítě udělat, je nechat ho být dítětem. A to nejde, když rodiče neustále řeší, kdo má pravdu. Tu práci přebírají mediátoři. Nejsou soudci. Neříkají: „Táta má pravdu.“ Jsou jako průvodci, kteří pomáhají rodičům najít společný jazyk.

Průběh je jednoduchý, ale silný. Nejprve mediátor se seznámí s každým rodičem zvlášť. Pak se společně rozhodnou, jak dítěti sdělit, že se rodiče rozešli - bez viny, bez obvinění. Poté se do hry zapojí dítě. Ne v případě, že ho někdo „přivede“. Ale pokud se rodiče dohodnou, že je to dobrý nápad. A dítě se může zeptat: „Proč se nevrátíte?“ A mediátor neříká: „Protože to nejde.“ Říká: „To je otázka, kterou máš právo položit.“

Podle průzkumu Šance Dětem z roku 2022 74 % rodičů, kteří projeli mediací, řeklo, že se jim podařilo najít kompromis. A to je víc než jen návštěvní režim. Je to základ pro budoucí komunikaci.

Individuální terapie - pro rodiče, ne jen pro děti

Mnoho rodičů si myslí, že terapie je jen pro dítě. Ale kdo vás naučí, jak se nechávat zneužívat v konfliktech? Kdo vás naučí, že když řeknete „dítě nechce jít k táto“, nemusí to být pravda? Kdo vás naučí, že dítě nechce vybírat mezi vámi?

Individuální terapie pro rodiče není o tom, kdo má pravdu. Je o tom, jak se vyrovnat se svým žalem, zlostí, vínou. Je o tom, jak se naučit odložit vlastní bolest, aby dítě nemuselo být tvou terapeutkou. Psycholožka Eva Labusová to říká jasně: „Rozvod je někdy úleva. Ale jen pokud se rodiče naučí žít s tím, že už nejsou manželé, ale stále rodiče.“

Průměrně je potřeba 6-8 sezení, aby rodič přestal považovat dítě za nástroj pro svůj konflikt. A pak teprve může být dítě skutečně dítětem.

Co platí za terapii a jak na ni dostat peníze?

Terapie není zadarmo. Průměrná cena za jedno sezení je 850 Kč. Může být i 500 Kč, nebo 1 500 Kč - záleží na zkušenostech terapeuta. Ale tady je důležité: pokud ti OSPOD nebo soud doporučí terapii, můžeš mít nárok na hrazení z veřejného zdravotního pojištění. Ne každý to ví. A některé neziskovky, jako Šance Dětem, nabízejí i levné nebo zdarma sezení pro rodiny s nízkým příjmem.

Čekání na první termín se liší podle regionu. V Praze může být 14 dní. V Moravských Krumlově 60 dní. Pokud to trvá příliš dlouho, nečekáš. Hledej jiného terapeuta. Dítě nečeká.

Online terapie - nová realita pro rozvedené rodiny

34 % terapeutů v Česku už nabízí online sezení. A to je skvělá věc. Když máš dítě ve dvou bytech, nechceš jezdit na každé sezení z jednoho města do druhého. Online terapie umožňuje, aby dítě mohlo mluvit se svým terapeutem z pohodlí domova - bez toho, aby muselo překračovat hranice mezi rodiči.

Spolu s tím se rozvíjí i digitální platformy. V roce 2023 byla spuštěna „Rodičovství bez rozvodů“ - online kurz, který už využilo více než 4 200 rodičů. Nejde o to, jak se rozvést. Jde o to, jak po rozvodu žít jako rodič.

Co nefunguje? A co dělat, když terapie nepomůže?

Není všechno zlaté. 22 % rodičů z průzkumu řeklo, že terapeut byl pasivní. Neřešil konflikty. Jen naslouchal. To nestačí. Terapie není kamarádství. Je to aktivní proces. Pokud se cítíš, že ti někdo „jen poslouchá“ a nic se nedeje, změň terapeuta. Nebo požádej o doporučení od OSPOD.

Ještě horší je, když jeden rodič odmítne terapii. Pak se druhý rodič často snaží „vytáhnout“ druhého na své sezení. To je chyba. Terapie není místo, kde se někdo „přesvědčuje“. Když se někdo dostane na sezení proti své vůli, zavře se. A celý proces selže.

Nejúčinnější je kombinace: rodinná mediace + individuální terapie pro dítě + individuální terapie pro rodiče. Tři úrovně podpory. Tři kroky k novému životu.

Co se děje v budoucnu?

Ministerstvo spravedlnosti plánuje do roku 2025 zavést systém certifikovaných terapeutů pro rozvodové situace. To znamená, že budou mít speciální vzdělání - nejen psychologické, ale i právní. Budou vědět, jak funguje návštěvní režim, jak se chová soud, jak se vztahy mění.

Ústavní soud zvažuje, zda střídavá péče má být povinná i pro děti do 3 let. Zatím se většina odborníků domnívá, že pro nejmenší je lepší jedno pevné bydliště. Ale věci se mění. A většina rodičů už nechce „přesunovat“ dítě. Chce, aby dítě mělo dva domovy.

Do roku 2026 se očekává, že 65 % rozvedených rodin využije nějakou formu terapie. Dříve to bylo 42 %. Lidé začínají chápat: terapie není známka slabosti. Je to známka lásky - k dítěti, k sobě, k budoucnosti.

Nejde o to, aby se rodiče znovu milovali. Jde o to, aby se dítě mohlo být dítětem. A to je všechno, co potřebuješ.