Nejčastější mýty o psychoterapii a pravda, kterou potvrzuje psychologie

Chodíte k psychoterapeutovi, protože jste „blázen“? Nebo si myslíte, že terapeut vás čte z hlavy? Pokud ano, jste nejenom sami - mnoho lidí v Česku stále věří mýtům, které mají s realitou psychoterapie málo společného. A tyto mýty nejenom zavádějí, ale brání lidem, aby hledali pomoc, když ji potřebují. Pravda je jednodušší, ale také silnější: psychoterapie není záchranná sít pro ty, kdo už nevědí, kudy kam. Je to nástroj, který každý může použít, když chce lépe pochopit sebe, své vztahy a svůj život.

„Psychoterapie je jen pro ty, co si neumí pomoci sami“

Toto je nejčastější a zároveň nejškodlivější mýtus. Představuje psychoterapii jako poslední možnost pro ty, kdo selhali v životě. Ale pravda je jiná. Lidé chodí k terapeutovi nejen kvůli deprese, úzkosti nebo traumatu. Chodí tam, protože chtějí lépe komunikovat s partnerem, zlepšit sebevědomí, překonat paralýzu před rozhodnutím nebo prostě pochopit, proč se opakují stejné vzory ve vztazích. Podle studie zveřejněné na Skolapsychologie.cz v březnu 2024 se 75 % klientů cítí zlepšení po šesti měsících terapie - a polovina z nich začne cítit změny již po osmi sezeních. To není „selhání“. To je psychoterapie jako investice do sebe.

Nejde o to, jestli jste „silný“ nebo „slabý“. Jde o to, jestli chcete vědět, co se vás děje - a proč. Mnoho lidí, kteří chodí k terapeutovi, jsou úspěšní, pracovití, pečují o rodinu. A přesto se cítí vyčerpaní, prázdní, nevysvětlitelně smutní. To není známka slabosti. To je známka, že člověk má dostatečnou sebevědomost, aby přiznal: „Potřebuji pomoci pochopit to, co sama nevím.“

„Terapeut leží na pohovce a jen poslouchá“

Tento obraz pochází z konce 19. století - z Freudovy kliniky. Dnes to tak nevypadá. Většina terapeutů sedí na židli naproti vám. Neleží. Nezavírají oči. Nečekají, až všechno vyslovíte. Aktivně se zapojují. Ptají se. Uvádějí pozorování. Připomínají, co jste řekli před týdnem. A někdy tiše sedí - ale to není proto, že neví, co dělat. Je to proto, že vám dají prostor. Ten tichý okamžik je úmyslný. Je to místo, kde se můžete setkat se svými vlastními myšlenkami, bez toho, aby vás někdo přerušoval nebo řešil za vás.

Terapeut není „posluchač“ v tom smyslu, že jen zaznamenává. Je to koordinátor vašeho vnitřního procesu. Když řeknete: „Nevím, proč se to stále opakuje“, může vás zeptat: „A kdy jste to poprvé cítil?“ Když řeknete: „Všichni mě opouštějí“, může se zeptat: „A co se stalo, když jste se cítil takhle jako dítě?“ To není telepatie. To je profesionální dovednost - a trénink. Terapeuti se učí, jak kladou otázky, které otevírají, ne uzavírají. A to je všechno. Žádné kouzlo. Žádné tajemství. Jen práce.

„Terapeut ví, co si myslím“

Tady je důležité pochopit jednu věc: terapeut nevidí do vaší hlavy. Není to superhrdina s telepatickými schopnostmi. Ví, co mu řeknete. A pak se snaží pochopit, co to znamená pro vás. Když se vám zdá, že vás „rozumí“, není to proto, že čte vaše myšlenky. Je to proto, že vás poslouchá. Opravdu. Dlouho. Bez posouzení. A to je vzácné. Většina lidí ve vašem okolí vás poslouchá, aby odpověděla - ne aby pochopila.

Terapeut se učí rozpoznávat jemné signály: když se zastavíte, když se vás něco dotkne, když se zvedne hlas, když se zavřete. A pak se zeptá: „Co se právě stalo?“ To není magie. To je pozornost. A ta pozornost může změnit život. Protože většina lidí nikdy nikdy nebyla opravdu slyšená. A když to někdo udělá, začnou se otevírat věci, o kterých jste si ani neuvědomovali, že je máte.

„Terapie je jen pro ty, co mají vážné problémy“

Už jste slyšeli: „Když už to nevím, kudy kam, teprve chodím k terapeutovi.“ Ale co když to nechcete do toho dostat? Co když chcete zabránit tomu, aby se to vůbec stalo?

Psychoterapie není jen „léčba“. Je to i prevence. Mnoho lidí chodí k terapeutovi, když cítí, že se něco začíná měnit - ale ještě to není krize. Například: cítíte, že se vztah zhoršuje, ale ještě nejste na rozvodu. Cítíte, že práce vás vyčerpává, ale ještě nejste na odpočinku. Cítíte, že se vás něco ptá, ale nevíte, jak na to. To je přesně ten čas, kdy terapie může být nejúčinnější. Protože když začnete pracovat s problémem dřív, než se stane katastrofou, potřebujete méně času, méně bolesti a méně nákladů.

Podle terapiekbtzlin.cz z března 2025 je terapie jako pravidelná kontrola auta. Nečekáte, až se vám zlomí motor. Chodíte na servis, když cítíte, že něco není v pořádku. A to je zdravé. To není slabost. To je odpovědnost.

„Terapie mi nepomůže - už jsem to zkoušel“

Tady je klíčová věc: neexistuje jedna „správná“ terapie. Existuje jedna správná terapeutka pro vás. Když jste jednou šel k někomu, kdo vám nevyhovoval, to neznamená, že psychoterapie nefunguje. Znamená to, že ten konkrétní terapeut nebyl ten správný.

Terapeuti se liší. Někteří jsou více strukturovaní, jiní více intuitivní. Někteří se zaměřují na dětství, jiní na současnost. Někteří používají kognitivně-behaviorální přístup, jiní psychodynamický nebo personální. A to je dobré. Protože každý člověk je jiný. Někdo potřebuje jasná pravidla a cvičení. Někdo potřebuje prostor, aby mohl hledat. A když se vám terapeut nevyhoví, není to vaše chyba. Je to jen znamení, že je čas hledat někoho jiného.

Podle zdroje z Zdravijakovasen.cz z února 2024 je jedním z hlavních důvodů, proč lidé terapii opouštějí, právě nesprávné očekávání. Čekají, že po třech sezeních budou „vyléčení“. Ale terapie není lék. Je to proces. A procesy trvají. Ale když je správný, výsledky se nejen objeví - objeví se v životě, který se mění.

„Co když mě terapeut přitahuje?“

To zní jako filmový scénář. Ale ve skutečnosti je to běžné. Víc než polovina klientů zažívá nějakou formu přitažlivosti k terapeutovi. A to není zvláštní. Terapeuté jsou často empatičtí, klidní, snaží se vás pochopit, neposuzují vás, neříkají vám, že jste „špatný“. Když to někdo dělá dlouho, může to vzbudit emoce. To není „láska“. To je reakce na to, že jste konečně slyšený.

Terapie.cz z února 2025 vysvětluje, že přitažlivost k terapeutovi je jedním z nejdůležitějších bodů v terapii. Ne proto, že by se měl stát vaším přítelem nebo partnerem - ale proto, že vám může ukázat, jaký vztah máte k blízkosti, k důvěře, k autoritě. Když to v terapii otevřete, můžete se naučit, proč se vám někdo „zdá“ takto. A co to říká o vašich vztazích venku.

Terapeuti jsou vycvičení pracovat s tímto. Nezakazují to. Nevyhýbají se tomu. A nevěříte-li, že to můžete říct - zkuste to. Většina terapeutů se na to připravila. A když to řeknete, může to být ten okamžik, kdy se terapie stane opravdu hlubokou.

Co se děje v Česku? Trendy a změny

V posledních letech se v Česku mění přístup k psychoterapii. Podle Skolapsychologie.cz z března 2024 je zde „výrazný trend destigmatizace“. Lidé hovoří o terapii otevřeněji. Podcasty jako „Počitek“ se věnují tématům jako zákon o psychoterapii. Kurzy o „mýtech a skutečnostech“ se plní. Mladí lidé, kteří dříve měli hanbu, teď hledají terapeuta jako normální součást péče o sebe.

Ale stále je tu překážka: informovanost. Mnoho lidí neví, co je psychoterapie. Myslí si, že to je něco jako „povídání o dětství“. Nebo že to je „zábava pro boháče“. Ale pravda je jednoduchá: psychoterapie je o tom, jak se naučit lépe žít - sám, s druhými, se sebou.

Nejde o to, jestli máte „vážný problém“. Jde o to, jestli chcete žít lépe. A to je pro každého důvod, který stačí.

Co dělat, když chcete začít?

• Zkuste několik terapeutů. První sezení je často bezplatné nebo levné. Použijte ho jako test. Cítíte se v klidu? Můžete mluvit? Nebo se cítíte jako „zkušební balíček“?
• Nechte si vysvětlit přístup. Ptáte se: „Jak pracujete?“ „Co očekáváte ode mě?“ „Jak víte, že to funguje?“
• Nezakládejte se na očekáváních. Nečekáte, že vás „vyléčí“. Čekáte, že vám pomůže pochopit, co se děje.
• Dejte si čas. Nejmenší změny se objeví po několika sezeních. Větší změny potřebují měsíce.
• Nezatěžujte se tím, že „nemáte problém“. Pokud chcete lépe pochopit sebe, máte důvod.

Psychoterapie není o tom, aby vás někdo „napravil“. Je o tom, aby vám někdo pomohl najít svou vlastní cestu. A to je věc, kterou si každý zaslouží - bez ohledu na to, jaký je váš život.