Online sezení vs. osobní sezení: Jak probíhá kontakt a struktura setkání v psychoterapii

Online sezení a osobní sezení v psychoterapii se liší nejen v místě, ale v tom, jak se vlastně lidé spojují. Nejde jen o to, jestli sedíte u počítače nebo v kanceláři u terapeuta. Jde o to, jak se vytváří důvěra, jak se čte tělo, jak se drží rámec, když je mezi vámi obrazovka. A co když se v polovině sezení ztratí spojení? Nebo když se vám při online terapii zdá, že terapeut vás slyší, ale nevidí? Tyto otázky nejsou jen technické - jsou hluboce lidské.

Jak vypadá běžné sezení - online i osobní

Obě formy terapie mají stejnou základní strukturu. Každé sezení trvá 50 až 60 minut a probíhá ve třech fázích. Začínáte přivítáním: terapeut se zeptá, jak jste se cítili od minulého setkání. Poté následuje hlavní část, kde se prohlubuje to, co vás trápí - úzkost, vzpomínky, vztahy, tělesné napětí. Končíte shrnutím: co jste se naučili, co si odnesete, jaký krok budete dělat do příštího sezení.

Rozdíl není ve struktuře, ale v prostředí. V osobním sezení vidíte, jak terapeut zatáhne ruce do kapes, když se zamyslí. Vidíte, jak se mu zatřásne hlas, když se zmíní o smrti rodiče. Vidíte, jak se vaše ruce třesou, když říkáte, že se bojíte být opuštěn. Tyto detaily se v online sezení ztrácejí. Nebo alespoň zhoršují.

Co ztrácíte - a co získáváte v online terapii

Když sedíte doma, máte výhodu. Nemusíte jet do města. Nemusíte hledat parkovací místo. Nemusíte se oblékat do „terapeutické“ šatny. Můžete být v pyžamu. Můžete mít kávu u stolu. Můžete se otevřít, když se vám to nejvíc hodí - ne když to máte naplánované na pondělí po práci.

Podle průzkumu platformy Hedepy, který cituje Tribune.cz (2023), klienti ušetří na každém sezení průměrně 1-2 hodiny, které by jinak strávili cestováním. Pro některé to znamená, že se terapie stane možnou - například pro rodiče s malými dětmi, pro lidi s pohybovým omezením nebo pro ty, kteří žijí ve vesnici, kde není žádný psycholog.

Na druhou stranu, v online prostředí chybí něco důležitého: nonverbální komunikace. Terapeut nevidí, že jste se náhle zatvářili, že jste se překřížili ruce, že jste se zhluboka nadechli. Nevidí, že se vám v očích zaleskly slzy, ale neříkáte nic. Nevidí, že jste se před chvílí snažili zadržet pláč a teď jste jen ticho. Tyto signály jsou v terapii často důležitější než slova.

Studie z roku 2018, citovaná na Hedepy.cz, ukazuje, že online kognitivně behaviorální terapie (KBT) má srovnatelnou účinnost jako terapie tváří v tvář - ale jen u úzkosti a deprese. Pro hluboké traumata, poruchy identity nebo silné emocionální bloky je osobní kontakt často nezbytný. Někteří terapeuti na Masarykově univerzitě (2023) tvrdí, že online formát je pro tyto případy příliš plochý.

Technické překážky - a jak je překonat

Zkuste si představit: právě říkáte něco, co vás trápí po letech. Vaše hlas se chvěje. A najednou se obraz zastaví. Přerušení. Zvuk zmizí. Přes půl minuty jste jen v tichém poli. Co teď? Kdo má za to, že to bylo vaše ticho? Nebo jen problém s internetem?

Tyto chyby nejsou vzácné. Flowee.cz (2023) doporučuje před každým sezením otestovat aplikaci - Zoom, Google Meet, Skype - a mít připravený záložní kontakt. Někteří terapeuti používají specializované platformy, které jsou šifrované a splňují požadavky na ochranu osobních údajů. Pokud terapeut používá jen běžný WhatsApp nebo Facebook Messenger, je to riziko.

Je také důležité mít klidné místo. Pokud se sezení odehrává v kuchyni, kde vám děti běhají kolem, nebo v autě, když čekáte na dopravní zácpu, terapie se stává povrchní. Nejde jen o techniku - jde o bezpečí. Pokud se necítíte bezpečně, nebudete se otevírat.

Je důvěra možná na dálku?

Tady je ten nejtěžší bod. Mnoho lidí si myslí, že důvěra se vytváří jen přes pohled, přes dotek, přes přítomnost. A má pravdu. Někteří klienti říkají, že se online cítí jako „v rozhovoru s robotem“. Že se terapeut „dívá do kamery, ale ne do nich“.

Ale zároveň se objevují případy, kdy lidé se více otevřou online. Lucie Šujanová z Meddi hub, citovaná na Mojepsychologie.cz (2023), říká: „Častokrát se setkávám s tím, že někomu je příjemnější online prostředí než osobní terapie, protože se během něj více otevřou než při setkání tváří v tvář.“

Proč? Možná proto, že když sedíte doma, nejste „v terapeutické místnosti“. Nejste v prostředí, kde se lidé báli jít. Nejste v kanceláři, kde vás může vidět soused. Nejste v místě, kde se čeká, že budete „silný“ nebo „srozumitelný“. Online prostředí může být jako koupelna - kde se člověk může plakat, aniž by ho někdo viděl.

Podle průzkumu Hedepy (2023) 37 % klientů přestává po prvním sezení - stejně jako u osobní terapie. Ale ti, kteří projdou alespoň pěti sezeními, mají čtyřnásobně vyšší šanci na zlepšení. To znamená: pokud se vám online terapie nezdaří hned, neznamená to, že nefunguje. Znamená to, že potřebujete čas - stejně jako v kanceláři.

Kdo by měl volit online, a kdo osobní terapii?

Není jednoduchá odpověď. Ale tady je průvodce:

• Volte online terapii, pokud: žijete daleko od terapeuta, máte pohybová omezení, pracujete v noci nebo máte malé děti, nebo se vám osobní setkání zdá stresující nebo stigmatizující.
• Volte osobní terapii, pokud: prožíváte silné emocionální krizi, máte historii traumatu, cítíte, že potřebujete fyzickou přítomnost, nebo se vám online sezení zdá „ploché“ a neosobní.

Některé osoby volí hybridní model: první sezení osobně, aby se vytvořilo spojení, a pak pokračují online. To je často nejlepší řešení. Terapeut může vás vidět v prvním sezení, zaznamenat vaše tělo, vaše pohyby, vaše ticho. A pak vás může vést dál - i na dálku.

Ceny, platby a bezpečnost

Ceny za online a osobní sezení se většinou neliší. Terapeuti nezlevňují za to, že vás nevidí. Proč? Protože čas, příprava, vědomosti a odpovědnost jsou stejné. Některé platformy jako Hedepy nabízejí garanci vrácení peněz za první sezení - což je výborný způsob, jak si vyzkoušet formát bez rizika.

Bezpečnost je klíčová. Nejde jen o šifrování. Jde o to, zda terapeut používá platformu, která splňuje evropské předpisy pro ochranu osobních údajů (GDPR). Pokud vás terapeut požádá o platbu přes PayPal nebo bankovní převod na osobní účet, je to červená vlajka. Legální terapeut používá registrovanou platformu s fakturou a záznamem platby.

Bude online terapie nahrazovat osobní?

Ne. Ale bude se s ní doplňovat. Podle Wired.cz (2023) je budoucnost v hybridních modelech - kde klient může volit, jak chce být v daný den podporován. Některé kliniky už teď nabízejí možnost přepínat mezi formáty. To je logické. Lidé nejsou roboti. Někdy potřebujete ruku na rameni. Někdy potřebujete jen ticho, když jste v pyžamu a máte kávu v ruce.

Studie z Velké Británie (Flowee.cz, 2023) ukazují, že online terapie není jen „náhradou“ - je to nový způsob přístupu. A ten má své místo. Ne všude. Ale tam, kde se osobní terapie nemůže dostat - kvůli vzdálenosti, času, strachu nebo omezení.

Nejde o to, která forma je „lepší“. Nejde o to, která je „modernější“. Nejde o to, která je „levnější“. Nejde o techniku. Nejde o kameru. Nejde o internet.

Nejde o nic jiného než o to, která forma vám umožní žít lépe.