Psychoterapie v primární péči: Jak spolupracuje psycholog s praktickým lékařem

Stres, úzkost, deprese - tyto věci nejsou jen „v hlavě“. Často se projevují bolestmi hlavy, nevysvětlitelnými bolestmi břicha, nespavostí nebo celkovou únavou. A právě tady začíná problém: pacient jde k praktickému lékaři, ten mu dá léky na bolesti nebo mu doporučí odpočinek. Ale co když příčina není fyzická, ale duševní? V České republice se postupně mění přístup. Psychoterapie už není jen pro psychiatry nebo specializované kliniky. Stále více praktických lékařů spolupracuje s klinickými psychology, aby pacientům pomohli dříve a lépe.

Co je vlastně psychoterapie v primární péči?

Psychoterapie v primární péči znamená, že když jdeš k svému praktickému lékaři s problémy, které nejsou jen fyzické, může tě přesměrovat přímo k psychologovi, který pracuje v téže ordinaci nebo v blízkém prostředí. Není potřeba čekat týdny na psychiatra, nebo hledat terapeuta sami. Lékař ti řekne: „Máš příznaky úzkosti, které ovlivňují spánek a trávení. Zkusme to řešit s psychologem.“ A už za týden máš schůzku.

Tento systém se rozvíjí od roku 2015. Dnes je v ČR 117 ordinací, kde se to děje. A většina z nich - 68 % - spolupracuje s psychology, kteří jsou registrovaní v adresáři České asociace pro psychoterapii (ČAP). To znamená, že ti terapeuti prošli povinným výcvikem: 500 hodin praxe, 100 hodin vlastní terapie a 80 hodin supervize. Ne každý, kdo říká „jsem psycholog“, splňuje tyto standardy. A právě tohle je klíčové: v primární péči pracují jen ti, kdo mají kvalifikaci.

Proč to funguje lépe než tradiční cesta?

Před pěti lety bylo typické: pacient s úzkostí jde k lékaři, lékař mu dá antidepresivum, pacient si to nechá, ale nechce se mu jít k psychiatrovi. Až po měsících, kdy se situace zhorší, se rozhodne najít terapeuta sám. Celý proces trvá průměrně 142 dní.

Dnes, když je psycholog přímo v ordinaci, průměrná čekací doba k prvnímu sezení klesla na 28 dní. A to je jen začátek. Výhody jsou větší:

• Snížená stigmatizace - když jdeš k lékaři na zápal mandlí a on ti řekne: „Zkusme to spolu s psychologem“, necítíš se jako „blázen“.
• Lehčí přístup - není potřeba hledat, vybírat, kontrolovat reference. Lékař ti doporučí někoho, koho zná a komu důvěřuje.
• Raná intervence - když se problém řeší hned, když je ještě mírný, vyhneš se těžkým epizodám, které vedou k hospitalizaci.

Podle dat z Psychiatrické kliniky 1. LF UK mají pacienti, kteří dostali psychoterapii v rámci primární péče, o 42 % nižší riziko hospitalizace v následujícím roce. To není jen číslo - to znamená, že lidé zůstanou doma, budou pracovat, budou mít rodinu, ne budou ležet v nemocnici.

Kdo to platí a kolik sezení máš?

Největší výhoda: většina sezení je hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Pokud jsi pojištěný u VZP, OZP, ZPMVČR nebo ČPZP, můžeš využít až 10 sezení ročně bez předchozího schválení. Každé sezení stojí 650 Kč, což je sazba, kterou pojišťovna přímo vyplácí terapeutovi. Nemusíš nic předem platit.

Podmínka je jednoduchá: problém musí spadat do kategorií F00-F99 podle ICD-10. To znamená úzkostné poruchy, depresivní poruchy, reakce na stres, nespavost, případně poruchy stravy. Neplatí to pro těžké psychózy, schizofrenii nebo poruchy osobnosti s výraznou dezorganizací - tam je potřeba psychiatrická péče.

Ale tady je problém: 10 sezení nestačí. Pro mnoho lidí je to jen začátek. Podle průzkumu Ústavu zdravotnických informací a statistiky 34 % pacientů terapii ukončilo, protože vyčerpalo hrazená sezení a nemohlo si dovolit platit dál. Studentka Martina z Prahy to popisuje takto: „Po 10 sezeních mi řekli, že musím platit sám. Jsem studentka. Kde vezmu 1500 Kč měsíčně?“

Naštěstí se to mění. Od roku 2025 by měl být počet hrazených sezení zvýšen na 12. A v roce 2026 by mohla být tato hranice ještě zvýšena na 15. To je důležitý krok, protože chronické problémy nezmizí za 10 týdnů.

Co musí lékař umět?

Lékař není psycholog. Ale musí umět rozpoznat, kdy je problém psychický. A ne jen „je to stres“. Musí rozlišit mezi přechodnou únavou a depresí, mezi úzkostí a fyzickou chorobou. Některé lékaře to naučí školení, které nabízí Institut psychosociální péče (IPSP). Trvá 40 hodin a naučí tě základním nástrojům: jak položit otázku, jak poslouchat, jak přesměrovat.

Podle interního hodnocení z ordinace v Neratovicích lékaři, kteří absolvují toto školení, doporučují terapeutům o 32 % přesněji. Když lékař ví, co je kognitivně-behaviorální terapie, co je psychodynamický přístup a kdy je vhodné doporučit rodinnou terapii, doporučení je cílenější. A to zvyšuje úspěšnost.

Není potřeba, aby lékař byl terapeut. Ale potřebuje být informovaný. A to se mění. V roce 2020 jen 20 % lékařů mělo nějaké školení. Dnes je to 78 %.

Co se děje s komunikací mezi lékařem a psychologem?

Tady je největší slabina. V 71 % ordinací se informace předávají ústně nebo na papíře. Není žádný elektronický systém. Lékař si napíše: „Pacient A, 42 let, úzkost, doporučeno k psychologovi.“ Psycholog si napíše: „Pacient A, 42 let, úzkost, první sezení, doporučeno 6 sezení.“ Ale kdo ví, co se děje dál? Kdo ví, jestli pacient přišel? Jestli se mu daří? Jestli je potřeba změnit léčbu?

Podle průzkumu ČAP pouze 29 % ordinací má formální protokol pro předávání informací. Zbytek spoléhá na štěstí. A to je nebezpečné. Když se pacient vrátí k lékaři a ten neví, co se děje, může mu dát další léky, které s terapií nejsou kompatibilní.

Ale je tu naděje. Od 1. září 2024 se spouští elektronický systém sdílení anonymizovaných dat - MEDICKEINFO.CZ. Lékař a psycholog budou moci vidět, že pacient má schůzku, jak dopředu plánuje, a jak se mu daří. Bez přístupu k osobním údajům, ale s dostatečnou informací, aby mohli spolupracovat.

Co to znamená pro tebe?

Když jdeš k lékaři a říkáš: „Mám problém s úzkostí, nejsem schopný spát, nemám energii“, neříkej: „Jen mi dej nějaké léky.“ Zeptej se: „Můžete mě doporučit k psychologovi?“

Je to jednoduché. A může ti to změnit život. Ne každý problém vyžaduje léky. Někdy stačí mluvit s někým, kdo ví, jak poslouchat. A když je ten někdo přímo v ordinaci, není to nic zvláštního. Je to normální.

Nezapomeň: pokud ti lékař doporučí psychologa, zeptej se, jestli je registrován v adresáři ČAP. Hledej odznak „Členství“ - to je záruka, že má kvalifikaci. A pokud ti po 10 sezeních řeknou, že už to není hrazeno, nevzdávej to. Požádej o možnost pokračovat z vlastních prostředků. Některé terapeuty nabízejí slevy pro studenty nebo osoby s nízkým příjmem.

Budoucnost: Co se bude dít?

Ministerstvo zdravotnictví chce, aby do roku 2025 bylo 70 % všech praktických ordinací zapojeno do tohoto systému. To je ambiciózní cíl. Ale potřebují k tomu lidi. Dnes je v ČR registrováno 1 850 kvalifikovaných terapeutů pro primární péči. Potřebují 4 500. To znamená, že každý rok musí být vyškoleno 900 nových psychologů. A to není jednoduché.

Ještě v létě 2024 má být předložen zákon o psychoterapii. Ten by měl jednoznačně definovat: kdo může poskytovat jakou službu, jaké vzdělání je potřeba, jaké standardy. Doteď to bylo nejasné. Někdo se jmenuje „psychoterapeut“ a má 50 hodin kurzu. Někdo má pětiletý výcvik. To není spravedlivé. Zákon by to měl vyřešit.

Trh roste. V roce 2023 byl objem služeb psychoterapie v primární péči 187,5 milionu Kč. Do roku 2026 by měl dosáhnout 315 milionů. To není jen o penězích. Je to o tom, že Česko konečně začíná brát duševní zdraví vážně.

Je to pro tebe?

Nejsi jediný, kdo se cítí vyčerpaný, přetížený, ztracený. A nejsi jediný, kdo si myslí, že „to projde“. Ale nejspíš neprojde. A nemusíš to řešit sám. Lékař je tvoje první linka. Psycholog je druhá. A spolupráce mezi nimi je tvoje příležitost.

Nečekáj, až se ti zhorší. Nečekáj, až tě to zastaví. Když se cítíš, že tě něco tíží - řekni to lékaři. A pak se zeptej: „Můžete mě doporučit k psychologovi?“

Je to nejjednodušší cesta k lepšímu životu. A už je tu.