Supervizor v psychoterapii: Co dělá, proč je důležitý a kdo ho potřebuje

Supervizor je supervizor, osoba s prokázanou zkušeností, která pomáhá terapeutům reflektovat jejich práci s klienty, aby byla terapie bezpečnější a účinnější. Also known as terapeutický supervizor, it plays a crucial role in ensuring that therapy doesn’t just help clients—it doesn’t harm them either. Nejde o kontrolu, ale o podporu. Když terapeut pracuje s těžkými případy—traumatem, úzkostí, párovými konflikty—může se cítit ztracený, přetížený nebo dokonce překvapený tím, co v něm sama probíhá. Supervizor je ten, kdo ho vede k lepšímu pochopení, než aby se jen snažil „udělat něco správně“.

Supervize není jen pro začátečníky. I zkušení terapeuti, kteří pracují s komplexní PTSD, dlouhodobým traumatem, které ovlivňuje celý životní styl a vztahy, nebo s duální diagnózou, souběžnou závislostí a duševní poruchou, potřebují někoho, kdo jim pomůže vidět věci z jiného úhlu. Bez supervize se terapeut může začít opakovat vlastní vzorce, ignorovat své reakce nebo přehlížet hranice, které by měly být nepřekročitelné. Supervizor neříká, co máte dělat. Ptá se: „Co se právě děje mezi vámi a klientem?“ „Co vás tohle vybízí?“ „Kde se vám v tomto okamžiku ztrácí jasný pohled?“

Je to jako když lékař před operací konzultuje případ s kolegou. Nebo když trenér sleduje, jak cvičenec dělá pohyb, a říká: „Tady máš příliš silný náraz, zkus to pomaleji.“ Supervizor neřeší klienta. Řeší terapeuta. A tím, že to dělá, zvyšuje kvalitu celé terapie. Když terapeut ví, že má někoho, kdo ho podporuje a nejen kritizuje, je schopen být odvážnější, jemnější a přesnější. A to se přenáší na klienta. Bez supervize se terapeut může stát jediným zdrojem podpory, což je neudržitelné. S supervizorem má zpětnou vazbu, místo aby se snažil všechno zvládnout sám.

V České republice je supervize nejen dobrým nápadem—je to součást profesního vzdělávání. Všichni registrovaní terapeuti v ČAP nebo ČPtS musí pravidelně absolvovat supervizi. A to ne proto, že by byli „slabí“, ale protože práce s lidskou duší je příliš důležitá na to, aby se dělala v izolaci. Pokud hledáte terapeuta, ptát se, zda má supervizora, je stejně důležité jako ptát se na jeho specializaci. Kvalitní supervize je ta, která neřeší jen techniky, ale i etiku, emoce a hranice. A to je přesně to, co najdete v článcích níže—od toho, jak se vytváří terapeutická neutralita, přes to, jak se pracuje s traumatem, až po to, jak se řeší cena a přístupnost terapie. Všechno to má jeden společný jaderný bod: lidé, kteří dělají práci, potřebují podporu, aby mohli podporovat druhé.