Záchvatovité přejídání (BED): příznaky, diagnóza i účinná terapie

Už jste se někdy během večera najedli tak, že jste skoro přestali dýchat, a pak se po chvíli cítili provinile? To může být známka záchvatovitého přejídání, tedy BED - poruchy příjmu potravy, která se v posledních letech stala nejčastější v Česku. Pojďme si rozebrat, jak ji poznat, proč je tak nebezpečná a jaké terapie opravdu fungují.

Co je záchvatovité přejídání?

Záchvatovité přejídání (BED) je diagnostická jednotka zařazená v páté revizi DSM‑5 a v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN‑10) pod kódem F50.4. Definuje se jako opakované epizody nadměrného příjmu potravy během krátkého časového úseku spojené s pocitem ztráty kontroly.

Na rozdíl od bulimie se pacienti s BED neuchylují k žádným kompenzačním metodám - žádné zvracení, projímadla ani nadměrné cvičení. Proto se často soustředí přímo na velikost porce a na emoční spouštěče, které vedou k přejídání.

Diagnostická kritéria podle DSM‑5 a MKN‑10

Pro potvrzení diagnózy musí být splněna následující kritéria (minimálně tři měsíce, jednou týdně):

• Konzumace výrazně většího množství jídla, než by většina lidí během podobného časového úseku snědla.
• Pocit ztráty kontroly nad jídlem během epizody.
• Rychlé jídlo i přes pocit sytosti.
• Pokračování až do nepříjemného pocitu plnosti nebo bolesti.
• Absence pravidelných kompenzačních opatření (zvracení, laxativa, nadměrné cvičení).

Mezinárodní klasifikace (MKN‑10) klade důraz na konstantní zabývání se jídlem a neodolatelnou touhu po velkých dávkách jídla.

Jak se liší od bulimie a anorexie?

Jak vidíte, hlavní rozdíl spočívá v tom, že u BED chybí kompenzační mechanismy - což vede k vyššímu riziku obezity a souvisejících onemocnění.

Zdravotní a psychické důsledky

Prodloužené přejídání má dopad na tělo i mysl:

• Obezita, zvýšený cholesterol, hypertenze a vyšší riziko diabetu.
• Bolesti kloubů a omezená fyzická výkonnost.
• Psychické potíže - stud, vina, znechucení, úzkost a deprese.
• Impulzivita a špatná regulace emocí, což často vede k dalšímu přejídání.

Tyto faktory se vzájemně posilují a vytvářejí negativní spirálu, která bez odborné pomoci těžko ustoupí.

Terapeutické přístupy - co opravdu funguje?

Moderní léčba je multimodální, tedy kombinuje několik odborníků. Zde jsou klíčové přístupy:

• Kognitivně‑behaviorální terapie (KBT) - považována za «zlatý standard». Pomáhá rozpoznat a změnit myšlenkové vzorce, které spouštějí přejídání.
• Interpersonální terapie - zaměřuje se na vztahové problémy a stres, které často podněcují záchvaty.
• Terapie založená na přijetí a závazku (ACT) - učí přijímat nepříjemné pocity bez nutnosti jedla jako úniku.
• Nutriční terapie - odborník pomůže vytvořit pravidelný jídelní plán, který snižuje riziko hladových krizí.
• Psycholog - poskytuje podporu a zpracování traumat nebo úzkostí, které jsou často podhoubou záchvatového chování.

Nejčastěji je doporučována kombinace KBT a nutričního poradenství, protože tak pacienti získají jak psychologické nástroje, tak praktické dovednosti v oblasti stravování.

Praktické tipy, které můžete zkusit hned doma

1. Vedení deníku jídel a emocí - zaznamenávejte, co jedíte a jak se cítíte. Pomůže to identifikovat spouštěče.
2. Rozlišujte mezi fyzickým hladem a emoční touhou. Pokud máte jen „chuť“, zkuste se projít nebo si udělat krátkou relaxaci.
3. Stanovte pravidelný režim stravování - 3 hlavní jídla + 2‑3 menší svačiny, aby se předešlo dlouhým hladovým periodám.
4. Učte se techniky zvládání stresu - dechová cvičení, meditace, lehké cvičení, koníčky.
5. Vyhýbejte se drastickým dietám. Přístupy založené na rovnováze a udržitelnosti mají vyšší úspěšnost.
6. Zapojte podporu - rodina, přátelé nebo skupinové terapie. Sdílení zkušeností snižuje pocity studu.

Každý krok může působit malým, ale v kombinaci tvoří pevný základ pro dlouhodobou změnu.

Trendová vývojová perspektiva v ČR

V posledních letech roste počet specializovaných center v Praze, Brně a Olomouci. Digitální aplikace na sledování stravy a emocí (např. MyFitnessPal, FatSecret) jsou stále častěji doporučovány jako doplněk k terapii.

Výzkum se zaměřuje na neurobiologii kompulzivního přejídání - například na roli dopaminových drah a genové predispozice. V praxi to slibuje personalizované zásahy, které by mohly v budoucnu zkrátit dobu léčby.

Stále však zůstává hlavní výzvou snížení stigmatizace. Mnoho lidí se bojí vyhledat pomoc kvůli pocitu studu, což prodlužuje dobu, než dostanou správnou podporu.

Často kladené otázky

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se obrátit na odborníka. Včasná intervence může změnit váš vztah k jídlu a zlepšit kvalitu života.