Porucha přejídání: psychoterapie a CBT jako řešení

Stává se vám, že během několika hodin sníte obrovské množství jídla, ale pak si nemůžete představit, jak toho znovu předejít? Taková epizoda není jen náhoda - často jde o porucha přejídání, která má hluboké psychické i fyzické dopady. Tento článek vám ukáže, jak psychoterapie, hlavně kognitivně‑behaviorální terapie (CBT), pomáhá tuto poruchu zvládnout a co můžete očekávat během léčby.

Co je porucha přejídání?

Porucha přejídání je diagnostikována podle kritérií uvedených v DSM‑5, kde se jedná o opakované epizody konzumace velkého množství jídla během krátké doby (do 2 hodin) s pocitem ztráty kontroly. Statistiky z let 2018‑2020 ukazují, že postihuje 0,6‑1,8 % žen a 0,3‑0,7 % mužů. Na rozdíl od bulimie nebo anorexie zde chybí kompenzační chování jako zvracení nebo nadměrný pohyb.

Psychologické a neurobiologické příčiny

Výzkumy naznačují, že u lidí s touto poruchou jsou narušeny oblasti odměňování, inhibiční kontroly a regulace emocí. Stres, deprese a nízké sebepojetí často fungují jako spouštěče. Když se jedinec snaží „utlumit“ nepříjemné pocity jídlem, vzniká takzvaný cyklus „diet‑binge“.

Hlavní psychoterapeutické přístupy

Mezi nejčastěji používané terapie patří Kognitivně behaviorální terapie (CBT) - stručně řeší myšlenky, emoce a chování, které vedou k přejídání, a učí strukturované jídelní vzorce. Dále Interpersonální terapie (IPT) - zaměřuje se na mezilidské problémy a konflikty, které často podněcují přejídání. Meta‑analýzy ukazují, že CBT dosahuje úplné remise u přibližně 50 % pacientů a snížení frekvence epizod u 68‑90 %.

Jak vypadá CBT pro poruchu přejídání?

1. Úvodní sebehodnocení - pacient zaznamenává všechny jídla a pocity kolem nich po dobu několika týdnů.
2. Identifikace spouštěčů - terapeut pomáhá rozpoznat stres, nudu nebo konkrétní myšlenky, které vedou k přejídání.
3. Strukturovaný jídelní plán - pravidelné jídlo a svačiny, aby se předešlo dlouhým hladovým období.
4. Kognitivní restrukturalizace - nahradit negativní myšlenky („Jsem selhání“) realistickými.
5. Trénink emoční regulace - techniky jako dechová cvičení, mindfulness a plánování aktivit.
6. Udržitelnost - po dosažení cílů se vytváří plán, jak zvládat budoucí stresové situace.

Typický program trvá 12‑20 týdnů s jedním sezením týdně po 50‑60 minutách. V mnoha centrech je součástí terapie i nutriční poradenství, aby se zabránilo přílišným dietám, které by mohly spustit další cyklus.

Interpersonální terapie - co nabízí?

IPT se soustředí na tři hlavní oblasti: role v rodině, přátelské vztahy a pracovní/až školní prostředí. Terapeut pomáhá pacientovi rozpoznat, kde jsou konflikty, a učí dovednosti pro jejich řešení. Na rozdíl od CBT se přímo nepracuje s jídelníkem, ale řeší se kořeny stresu, které často vedou k přejídání.

Srovnání CBT a IPT

Praktické aspekty terapie

Úspěšná léčba vyžaduje multidisciplinární tým: psycholog, výživový terapeut a lékař. V ČR je k dispozici 15 specializovaných center, ale jen pět z nich nabízí zaměřenou léčbu poruchy přejídání. Podle Ministerstva zdravotnictví má pouze 30 % pacientů přístup k veřejné psychoterapii, což vytváří nerovnosti.

Jedním z řešení je digitalizace. V roce 2023 FDA schválila dvě aplikace - Noom Weight Coach a Rise modular CBT - které po 12 týdnech snížily počet epizod o 45‑55 %. V České republice probíhá pilotní projekt „Digitální terapie pro poruchy příjmu potravy“ ve pěti psychiatrických klinikách, kde lokální CBT aplikace dosáhla 60 % adherence.

Jak najít vhodného terapeuta?

• Hledejte certifikované odborníky s certifikací CBT‑BED nebo IPT‑BED.
• Ověřte, zda pracují v multidisciplinárním centru - taková spolupráce zvyšuje úspěšnost.
• Požádejte o úvodní konzultaci a zjistěte, jaký je plán sezení a jaké jsou možnosti online terapie.
• Zkontrolujte, zda pojišťovna hradí více než 10 sezení - v případě omezení se zaměřte na intenzivní úvodní fázi a poté přejděte na skupinovou formu.

Už po prvních několika týdnech můžete zaznamenat změny - pacienti často uvádějí, že se začnou více vědomě soustředit na spouštěče a postupně získávají kontrolu nad impulsivním přejídáním.

Budoucí výhledy - personalizovaná terapie a neuromodulace

Výzkumníci pracují na kombinaci psychoterapie s neuromodulačními technikami, jako je transkraniální magnetická stimulace (TMS). Pilotní studie ukázaly 30‑40 % redukci epizod u pacientů, kteří na CBT neodpověděli. Personalizované programy, které zohledňují genetické predispozice a neurobiologické profily, by mohly v následujících letech rozšířit úspěšnost léčby.

Pokud se cítíte uvězněni v cyklu přejídání, první krok je vyhledat odbornou pomoc. Psychoterapie, a hlavně CBT, nabízí ověřené nástroje pro rozbití tohoto cyklu a obnovu zdravého vztahu k jídlu.