Kognitivní omyly: Jak si myslíme nesprávně a jak terapie pomáhá opravit chyby v myšlení

Co když si řeknete: ‘Vždycky se mi to pokazí’ nebo ‘Když to někdo nevidí, znamená to, že jsem nevýznamný’? Tyto myšlenky se nezdají jako věda, ale jsou to kognitivní omyly, automatické, často nesprávné způsoby, jak mozek zpracovává informace, které vedou k přehnanému stresu, úzkosti nebo sebeobviňování. Also known as myšlenkové chyby, tyto vzory se vytvářejí v dětství, v rodině, ve škole — a potom nás následují celý život. Nejsou to představy o světě, ale chyby v jeho interpretaci. A nejhorší na nich je, že se zdají pravdivé — protože je vytvořil váš mozek, který se snaží chránit.

Když se něco pokazí, kognitivní omyl vám řekne: ‘To jsi zase ty’. Když někdo neodpoví na zprávu, řekne: ‘Určitě mě nenávidí’. Když se někdo chválí, myslíte si: ‘To je jen závist’. Tyto myšlenky nejsou realita — jsou kognitivně behaviorální terapie, metoda, která pomáhá lidem rozpoznat a změnit tyto chybné vzory myšlení, aby se cítili lépe a reagovali rozumněji na životní situace. A právě proto se kognitivní omyly objevují v téměř každém článku o úzkosti, depresi nebo vztahových potížích. Nejde jen o to, co se stalo — ale o to, jak si to vysvětlujete.

Některé z nejčastějších kognitivních omylů, které se vyskytují v terapii: černobílé myšlení (všechno je buď skvělé, nebo katastrofa), čtení myšlenek (předpokládáte, co o vás druzí myslí), personalizace (předpokládáte, že všechno, co se stane, je vaší vinností). Tyto chyby nejsou znaky slabosti — jsou to mechanizmy, které vám pomáhaly přežít v minulosti. Jenže teď vám překážejí. Terapie není o tom, abyste se naučili myslet pozitivně. Je o tom, abyste se naučili myslet přesněji.

Co najdete v článcích níže? Příběhy lidí, kteří si uvědomili, že jejich úzkost není způsobená světem — ale jejich myšlenkami o světě. Příklady, jak se tyto chyby projevují v rodinách, při rozvodech, při ADHD, při závislostech. A jak se pomocí domácích úkolů, dýchání nebo představování můžete začít učit novému způsobu myšlení — bez toho, abyste se museli měnit na někoho jiného. Tady nejde o to, abyste byli silnější. Jde o to, abyste přestali překládat svou bolest na nesprávné příčiny.