Racionalizace: Jak se vyhýbáme svým emocím a proč to v terapii překonáváme

When you say racionalizace, Je to psychologický obranný mechanismus, kterým si vysvětlujeme své chování nebo city logickými důvody, i když skutečný důvod je emocionální nebo bolestivý. Also known as logické omluvení, it je způsob, jak si ušetřit bolest, ale zároveň si zablokovat pravdu o sobě. Třeba když řeknete: „Nevím, proč jsem se na něj rozzlobil, prostě mi připadl nevychovaný.“ A ve skutečnosti jste se rozzlobili, protože vám připomněl otce, který vás nikdy nechápal. Racionalizace neznamená lži – znamená, že si přiznáváte jen část pravdy, aby se vám lépe dýchalo.

Problém je, že když se spoléháte na racionalizaci, přestáváte sám sebe skutečně slyšet. Ztrácíte spojení se svými tělesnými reakcemi – těžkým dechem, křečovými rukama, nespavostí. V terapii se často setkáváme s lidmi, kteří vědí, že jsou nešťastní, ale nemohou říct proč. „Mám všechno, co chci,“ říkají. „Proč bych měl být smutný?“ Ale jejich tělo ví. A to je tam, kde začínáme.

Racionalizace se často objevuje spolu s obrannými mechanismy, psychologickými způsoby, jak si lidé chrání duši před bolestí. Jako vyhýbání se, projekce, nebo zpřísňování. Tyto mechanismy nejsou špatné – vyráběly se, aby nás zachránily. Jenže když zůstanou naživu po desetiletí, přestávají chránit a začínají omezovat. V párové terapii se často ukazuje, že jeden partner racionalizuje svou zlost, druhý svou úzkost. A oba se pak obviňují: „Ty jsi příliš citlivý.“ „Ty jsi příliš tvrdý.“ Ale všechno to je jen zvuk, který zakrývá ticho – ticho, kde by měla být pravda.

Terapie neříká: „Přestan být racionalizující.“ Říká: „Co se stane, když přestaneš běžet od toho, co cítíš?“ A to je výzva. Většina lidí se bojí, že když přestanou racionalizovat, zhroutí se. Ale přesně naopak – když se konečně podíváte do očí svému strachu, svému hněvu, svému smutku, začínáte být silnější. Ne proto, že jste „vyléčení“, ale protože jste se konečně setkali se sebou samotným.

Ve sbírce článků níže najdete příběhy lidí, kteří se v terapii naučili rozpoznat, kdy používají racionalizaci jako únikovou cestu. Někteří to objevili při práci s úzkostí, jiní při rozvodech, třetí při závislostech. Některé články ukazují, jak se racionalizace projevuje v rodině, v páru, nebo v práci. Některé ukazují, jak terapeut pomáhá klientovi najít slova pro to, co dlouho mlčelo. A některé ukazují, jak se změna začíná v malém – třeba tím, že si někdo dovolí říct: „Mám strach.“ A ne: „Je to jen stres.“