Akutní stresová reakce: Jak krizová intervence zachrání životy hned po traumatu

Stačí jedna chvíle - havárie, úmrtí blízkého, náhlá ztráta, násilí. A pak... ticho. Nejen venku. V hlavě je prázdno. Srdce buší jako buben. Dýcháš příliš rychle. Nevíš, kde jsi. Nechápeš, co se stalo. To není panika. To je akutní stresová reakce - tělo a mysl se snaží přežít něco, co nemohlo být představováno.

Nejde o slabost. Nejde o „přehnanou reakci“. Je to biologická odpověď na extrém. A pokud se v těch prvních 72 hodinách nestane nic, může se z ní stát PTSD. Ale pokud přijde správná pomoc hned teď - můžeš se zachránit.

Co je akutní stresová reakce skutečně?

Akutní stresová reakce (ASR) není jen „špatný den“. Je to fyzický i psychický šok, který se objeví v reakci na něco, co je mimo běžný lidský zážitek. Podle Mgr. Venduly Kolářové z Akutně.cz trvá maximálně 72 hodiny. A má přesné příznaky:

Tep 120-150 úderů za minutu - srdce se chce vyskočit z hrudníku
Krevní tlak 160/100 mmHg - tělo je v režimu „běž“ nebo „bojuj“
Hyperventilace - 25 až 30 dechů za minutu (normálně je 12-18)
Desorientace - nevíš, kde jsi, co je dnes, kdo jsi
Emoce - úzkost, závažná deprese, či naopak úplná odcizenost

Tyto příznaky nejsou „přehnané“. Jsou přesně takové, jak má být. Tělo se snaží přežít. Jenže přežití neznamená uzdravení. A bez pomoci se může stát, že tělo se nikdy nevrátí do klidu.

Krizová intervence: Nejrychlejší záchranář duševního zdraví

Krizová intervence není terapie. Není rozhovor o dětství. Není analýza vztahů. Je to přesně to, co potřebuješ hned teď - stabilizace.

Podle Moravčíka z Akutně.cz má pět klíčových prvků:

Okamžitá pomoc - reakce za pár minut, ne za týdny.
Redukce ohrožení - zajištění bezpečí, teplého nápoje, místa, kde můžeš sedět a dýchat.
Tady a teď - neřeší se, co se stalo včera. Řeší se, co je teď.
Časový limit - maximálně 6-8 setkání. Nezaměřuje se na „věčné problémy“.
Aktivní přístup - není to jen naslouchání. Je to vedení, ukotvení, orientace.

Je to jako záchranná služba - jen pro duši. A funguje. Podle Špatenkové a Baštecké (citováno v Kubečkové, 2014) úspěšnost v prvních 72 hodinách dosahuje 78 %. To znamená, že tři z čtyř lidí, kteří dostanou tuto pomoc, se vyhnou chronickému stresu.

Co se děje během 90 minut krizové intervence?

Když přijde intervent - nejde o psychologa v bílém plášti. Je to člověk, který absolvoval 120 hodin školení, včetně 40 hodin praktického výcviku pod dohledem. A má jednu věc na mysli: zabránit zhoršení.

Postup je strukturovaný, ale lidský. Sedm fází:

Zajištění bezpečného prostředí - odváží tě pryč z místa úrazu, zapne světlo, zavře dveře.
Základní tělesná péče - voda, teplá přikrývka, pokud je potřeba, lékařská pomoc.
Vytvoření kontaktu - „Jsem tady. Nejsi sám.“ Neříká se „Všechno bude v pořádku.“ Říká se: „To, co prožíváš, je reálné.“
Identifikace problému - „Co je teď nejtěžší?“ „Co bys potřeboval, aby to bylo trochu lehčí?“
Emocionální podpora - povolení plakat, křičet, mlčet. Bez hodnocení.
Mobilizace zdrojů - „Kdo ti může pomoci dnes?“ „Máš někoho, koho můžeš zavolat?“
Návazná péče - necháváš člověka s plánem: „Zítra ti zavoláme. Tady je číslo linky. Tady je jméno terapeuta.“

Nejčastější technika? Ukotvení v realitě. „Zkus se podívat na pět věcí, které vidíš. Čtyři, které můžeš dotknout. Tři, které slyšíš. Dvě, které číšeš. Jednu, kterou můžeš polknout.“ Toto zastaví hyperventilaci a přivádí zpět do těla. A to je v tu chvíli všechno, co potřebuješ.

Záchranní tým přichází do surrealního kraje plného plujících předmětů, symbolizujících krizovou intervenci.

Proč se krizová intervence liší od jiné terapie?

Když jdeš k psychoterapeutovi na KBT nebo psychoanalýzu, čekáš týdny. Musíš se připravit. Musíš mít čas. Musíš mít peníze.

Krizová intervence je jiná. Je to „psychologická první pomoc“ - jako CPR pro duši. A má to jasné výhody:

Rychlost - přijde za 30 minut, ne za 3 týdny.
Bez nákladů - je zdarma, podporovaná státem.
Bez předpokladů - nemusíš mít diagnózu, nemusíš mít pojištění.
Bez dlouhodobého vztahu - nemusíš mít „terapeutický spojení“. Stačí jeden člověk, který tě neopustí.

Na druhé straně: neřeší hluboké problémy. Pokud máš trauma z dětství, které se nyní probudilo - krizová intervence to nevyřeší. Ale zastaví to, aby to nezhoršilo. A to je už velká věc.

Podle Vodáčkové (2002) u 22 % lidí se ASR přemění na PTSD, pokud nebyla provedena krizová intervence. A pokud byla provedena v prvních 48 hodinách - riziko chronifikace klesá o 65 %.

Co se děje v Česku? Krizová pomoc je tu, ale ne všude

Česko má 17 specializovaných center a tři národní linky: Linka důvěry, TelFra, Krizová linka 116 123. Všechny fungují 24/7. V roce 2022 bylo poskytnuto 42 856 krizových intervencí - o 12,4 % více než v roce 2021.

Největší hráči: Caritas ČR (35 %), Linka důvěry (28 %), Červený kříž (22 %). A od roku 2023 platí nový standard MPSV č. 7/2022 - všichni interventi musí být certifikovaní. To je velký krok dopředu.

Ale je tu problém. 68 % služeb je v Praze a Středočeském kraji. V Moravskoslezském kraji je jen 12 % pokrytí potřeb. Někdo se po úrazu dostane na linku. Někdo ne. A to může znamenat rozdíl mezi životem a PTSD.

Je tu i další problém: chybí 217 certifikovaných interventů. Všichni, kteří dnes pracují, jsou přetížení. A když přijde velká katastrofa - jako teroristický útok nebo záplava - nemají dost lidí.

Osoba v klidu na kanapce, kolem ní plují monstra PTSD, zatímco intervener ji ukotvuje v realitě.

Co říkají lidé, kteří to prožili?

Na Linkě důvěry vyjádřilo 87 % klientů uspokojení s okamžitou dostupností. 63 % řeklo, že jim pomohlo zastavit destruktivní myšlenky.

Ale 29 % kritizuje, že po intervenci nikdo neřekl, co dál. Jeden příspěvek na fóru Maminka.cz říká: „Přijeli, bylo to skvělé. Ale nikdo mi nepomohl s tím, co dál s dětmi.“

Na Redditu v r/psychologie_CZ 68 % lidí popisuje pozitivní zkušenosti po úrazu. Ale 32 % říká: „Intervent nevěděl, co dělá.“ Někteří nevěděli, jak použít ukotvení. Někteří se chovali jako „záchranáři“, ne jako lidé.

Největší chyba? Nerozlišit ASR od začínající PTSD. Podle Adicare.cz se to stává u 22 % případů. A když se to stane - lidé dostanou špatnou pomoc. A to může zhoršit stav.

Co můžeš udělat, když se stane něco špatného?

Nemusíš být odborník, abys mohl pomoci. Pokud někdo kolem tebe prožívá ASR - tady je, co funguje:

Neříkej „Všechno bude v pořádku“. To je lživé. Řekni: „To je strašné. Jsem tady.“
Ukotvuj. „Podívej se na můj prst. Vezmi ho. Cítíš ho?“
Dej mu vodu, teplou přikrývku, klidné místo.
Zavolej linku 116 123. Nečekej. Neříkej „zítra to zvládne“. Teď je důležité.
Nepřinášej rady. Neříkej „Musíš být silný“. Říkej: „Nemusíš být nic. Jen jsi tady.“

A pokud jsi ty ten, kdo prožívá ASR - neváhej. Zavolej. Nejsi osamělý. Nejsi šílený. Jsi člověk, který prožil něco, co neměl. A existuje pomoc. Teď.

Co se bude dít v budoucnu?

Od 1. 1. 2023 funguje aplikace KrizeHelp - s geolokací, hned na telefonu. V prvním roce ji použilo přes 15 000 lidí. Ministerstvo zdravotnictví chce do roku 2025 integrovat krizovou intervenci do elektronické zdravotní složky. To znamená: když přijede záchrana, lékař bude vědět, že jsi měl ASR - a bude vědět, kdo ti už pomohl.

Prof. Hana Vodáčková předpovídá, že do roku 2030 se bude krizová intervence kombinovat s farmakoterapií - například krátkodobým použitím beta-blokátorů, aby se snížila hyperaktivita nervového systému. To zní jako budoucnost. Ale je to realita, která už je v testování.

Největší výzva? Zvýšit počet kvalifikovaných interventů. A vyrovnat přístup po celé Česku. Protože každá koruna investovaná do krizové intervence šetří 4,7 Kč v budoucí léčbě PTSD. A životy? Ty se nezapočítávají do kalkulačky. Ale stojí za to.