Jak dlouho trvá jedno sezení psychoterapie: Proč je standard 50 minut

Když poprvé přijdeš na psychoterapii, často se ptáš: jak dlouho to vlastně trvá? A nejčastější odpověď, kterou slyšíš: 50 minut. Proč právě půl hodiny? Proč ne čtyřicet, ne šedesát? Proč ne celou hodinu? Tady je to prosté: 50 minut není náhoda. Je to výsledek desítek let praxe, experimentů a kompromisů mezi lidskou potřebou a praktickou realitou.

Proč právě 50 minut?

Neexistuje žádný zákon, který by říkal, že psychoterapeutické sezení musí trvat přesně 50 minut. Ale v České republice je to takřka univerzální pravidlo. Všechny velké terapeutické praxe, od Prahy po Olomouc, používají tento formát. Proč? Protože to funguje.

50 minut je dostatečně dlouhé, abys mohl probrat to, co tě trápí - ty staré vzpomínky, ten zážitek, který tě stále děsí, nebo ten vztah, který tě vyčerpává. Zároveň je to krátké dost na to, aby terapeut měl čas na přípravu na dalšího klienta, na zápisy, na odpočinek. Kdyby sezení trvalo 70 minut, terapeut by za den nestihl ani tři klienty. A kdyby trvalo jen 30, nezvládl bys ani vyjádřit, co tě skutečně bolí.

Tento formát vznikl v první polovině 20. století, kdy se psychoterapie začala systematizovat. Psychoanalytici jako Freud a jeho následovníci zjistili, že 50 minut je ideální časový rámec pro hloubkovou práci - dostatek času na volné asociace, na přeskoky v myšlenkách, na ticho, které někdy říká víc než slova. A dnes to stále platí.

První sezení je jiné - často 70 minut

První schůzka není jako ostatní. Tady nejde o to, aby ses rozebíral s terapeutem o svém dětství. Tady jde o to, abyste se poznali. Zda ti terapeut přijde spolehlivý. Zda se cítíš bezpečně. Zda máš pocit, že tě slyší, nejen slyší, co říkáš, ale i to, co neříkáš.

Proto mnoho terapeutů první sezení prodlužuje na 70 minut. To není překvapení. Je to logické. Když se setkáváš s někým, kdo ti má pomoct s nejtěžšími věcmi v životě, chceš mít čas na to, abys zjistil, jestli je to ten správný člověk. A on chce zjistit, jestli jsi ten správný klient. Zda jsi připravený pracovat. Zda máš motivaci. Zda ti jde o změnu, nejen o to, aby ti někdo řekl, že všechno bude v pořádku.

Podle Nikola Formanové, která vede praxi v Praze, první sezení je v podstatě hodnocení spolupráce. A to si vyžaduje čas. Někdy se pak další sezení vrátí na 50 minut. Někdy zůstanou delší - záleží na tom, jaký přístup terapeut používá a jaký typ problému řešíš.

Co se děje během těch 50 minut?

Nejde o to, že si sedneš a začneš vyprávět svůj život od začátku. To by trvalo měsíce. V 50 minutách se děje něco jiného. Začneš s tím, co tě teď trápí. Možná to je ten spor s partnerem, který se opakuje. Možná to je ten sen, který ti přichází každou noc. Možná to je prostě to, že se necítíš nikde doma.

Terapeut tě nevede. Neříká ti, co máš dělat. On tě jen poslouchá. A často ti položí otázku, která ti způsobí, že se zastavíš. „Co by se stalo, kdyby sis to dovolil?“ Nebo: „Když to říkáš, co se v tobě v tu chvíli děje?“

Možná bude ticho. Dlouhé ticho. A to ticho je důležité. V něm se objevují věci, které si neumíš říct. V něm se objevují vzpomínky, které jsi zatlačil. V něm se objevuje ten tvůj vnitřní hlas, který ti říká, že jsi to zasloužil, nebo že to nikdy nezvládneš.

50 minut je čas, který ti dává prostor, ale neumožňuje ti utéct. Není to dostatek času na to, abys se vymkl. Ale je to dostatek času na to, abys se k něčemu přiznal.

Kolik sezení potřebuješ?

Tady není jedna správná odpověď. Záleží na tom, co tě trápí.

U krátkodobého poradenství - třeba kvůli rozvodu, ztrátě práce nebo úmrtí blízkého - stačí obvykle 1 až 6 sezení. Cílem není změnit tvou osobnost. Cílem je pomoci ti přežít tu chvíli, najít způsob, jak žít dál.

U hluboké psychoterapie - když se trápíš o tom, proč se ti vždycky ztrácí lidi, proč se cítíš vždycky nevhodný, proč se ti všechny vztahy končí stejně - potřebuješ více. Obvykle 8 až 25 sezení. A někdy i víc. Některé terapie trvají roky. To neznamená, že jsi „špatný klient“. Znamená to, že se práce dotýká hlubokých vrstev. Traumata, která se zakopala v dětství. Vzory, které sis vytvořil před tím, než jsi uměl mluvit. Ty se nevyřeší za pár týdnů.

Podle Institutu psychosociální péče je psychoterapie dlouhodobý proces, který probíhá v časovém horizontu týdnů, měsíců, let. Poradenství je krátkodobé řešení. Nejde o to, které je lepší. Jde o to, které je pro tebe správné.

Jak často se máš scházet?

Nejčastější frekvence je jednou týdně. Někdy jednou za 14 dní. Rád bys chodil častěji? Možná. Ale terapeut ti to nezvládne. A také by to nemuselo být dobré.

Mezi sezeními máš čas na to, aby se v tobě něco změnilo. Aby sis přečetl tu knihu, kterou ti terapeut doporučil. Aby sis uvědomil, že to, co jsi řekl v pátek, ti teď přijde jinak. Aby sis všiml, že se chováš jinak v práci, než jsi chodil do terapie.

Hedepy zmiňuje, že interval 1-2 týdny je klíčový. Dává ti prostor na zpracování. Pokud by ses scházeli každý den, nezbylo by ti místo na vlastní myšlenky. Terapie není o tom, aby ti někdo říkal, co máš dělat. Je o tom, aby sis sám našel cestu.

Co když chceš delší sezení?

Někteří lidé, kteří pracují s traumaty nebo s hlubokou depresemi, říkají: „50 minut je moc málo.“ A mají pravdu. Někdy potřebuješ více času. Někdy potřebuješ, aby se ti dalo plně vyprávět o tom, co tě rozpadlo. A v takových případech se některé terapeuty dohodnou na delších sezeních - 75 nebo 90 minut.

To není běžné. Ale není ani zakázané. Pokud máš složitý problém, můžeš o tom mluvit. Neboj se říct: „Cítím, že mi 50 minut nestačí.“ Dobrý terapeut ti neřekne „nemůžeme“. Řekne ti: „Poďme to zkusit.“

Nejde o to, kolik minut máš. Jde o to, jestli máš prostor na to, co potřebuješ.

Cena a pravidla

Průměrná cena za jedno sezení v Česku je okolo 1 600 Kč. Někde je to 15 eur, někde 80 eur. Rozdíl je v kvalifikaci, zkušenostech a místě. V Praze to bude dražší než v Olomouci. Výcvik kvalifikovaného psychoterapeuta trvá minimálně 2 550 hodin - včetně 1 800 hodin práce pod dohledem. To není něco, co se naučíš za pár měsíců.

Pravidlo je jednoduché: Pokud sezení zrušíš méně než 48 hodin předem, zaplatíš plnou cenu. To není závist. To je respekt. To je signál, že terapie není nějaký zábavní program, který si můžeš zrušit, když ti to není vůbec. Je to vážná práce. A ty jsi za ni odpovědný.

Je 50 minut dostatečně dlouhé?

Je. A není. Záleží na tobě.

50 minut není dlouhý čas, když se díváš na hodinu. Ale je to dlouhý čas, když se díváš do sebe. Když se snažíš říct něco, co jsi nikdy neřekl. Když se snažíš přiznat, že jsi zraněný. Když se snažíš přijmout, že to, co ti někdo udělal, tě pořád ovlivňuje.

Úspěch psychoterapie neznamená, že se ti všechno vyřeší. Znamená to, že přestaneš trpět. Znamená to, že najdeš způsob, jak s tím žít. Znamená to, že se naučíš poslouchat sebe.

50 minut je jen časový rámec. To, co se v něm stane, je větší než čas. To, co se v něm změní, je větší než terapeut. To, co se v něm probudí, je větší než ty.

Nejsi tam, aby ti někdo řekl, co máš dělat. Jsi tam, aby ses sám našel.

Co se děje po terapii?

Nejde o to, abys po posledním sezení „byl vyléčený“. Jde o to, abys se naučil žít s tím, co je. S tím, co ještě bolí. S tím, co ještě nechápeš. S tím, co ještě neumíš říct.

Podle Tomas Riháčka z ČT24 je účinnost psychoterapie srovnatelná s léky. Ale léky ti zmírňují příznaky. Psychoterapie ti dává nástroje. A ty nástroje ti zůstanou.

Možná ti po pěti letech někdo řekne: „Vidím, že jsi se změnil.“ A ty se podíváš a nevíš, kdy to bylo. Ale víš, že to nebylo náhodou. Bylo to těch padesát minut. A dalších padesát. A dalších. A dalších.