První psychická pomoc po traumatu: Co udělat hned po události

Stane se to náhle. Autonehoda. Násilí. Přírodní katastrofa. Někdo, koho znáte, se ocitne v šoku. Nemůže mluvit. Dýchá rychle. Oči jsou rozšířené. Nevíte, co dělat. Můžete mu říct „Všechno bude v pořádku“? Ne. Můžete ho požádat, aby vám všechno vyprávěl? Ne. Můžete ho nechat sám? Také ne.

Co je první psychická pomoc a proč to vůbec funguje?

První psychická pomoc není terapie. Není to ani léčení. Je to jednoduchá, ale mocná technika, která zastaví klesání do hlubokého šoku. Cílem není změnit událost, ale zabránit tomu, aby se psychický stav postiženého ještě zhoršil. Podle Národního zdravotnického informačního portálu je to „stabilizace psychického stavu zasaženého člověka tak, aby se jeho aktuální situace již nezhoršovala“.

Nejde o to, abyste měli všechny odpovědi. Jde o to, abyste byli tam. A dělali to správně. Výzkumy ukazují, že včasná pomoc - během prvních hodin po události - snižuje riziko vývoje posttraumatické stresové poruchy (PTSP) o 30-40 %. PTSP se vyvine u 7-8 % lidí, kteří zažijí traumatu. To znamená, že téměř každý devátý člověk, který prožije něco extrémního, může mít dlouhodobé problémy. Ale pokud dostane správnou pomoc hned potom, může se tomu zabránit.

Pět kroků, které opravdu pomáhají: Princip 5T

V České republice se první psychická pomoc učí podle metody známé jako „5T“. Každé písmeno představuje konkrétní krok, který musíte provést v pořadí. Nezapomeňte: nejde o to, co řeknete. Jde o to, co uděláte.

1. Promluv - Nalezněte odvahu oslovit postiženého. Nečekáte, až vás někdo požádá. Přijděte blíž. Řekněte: „Jsem tady. Jsem s vámi.“ Neříkejte „Všechno bude v pořádku.“ To je lživá útěcha. Místo toho řekněte: „Vím, že to teď vypadá strašně. Nejste sami.“
2. Podepři - Odveďte osobu z místa události. Pokud je v bezpečí, přesuňte ji na klidné místo. Sedněte si k ní. Pokud je v šoku, může být lepší jen sedět vedle ní, než ji dotýkat. Ale pokud se nebrání, položte ruku na rameno - jemně, bez tlaku. Fyzická přítomnost může pomoci mozku zaznamenat, že teď je bezpečnější prostředí.
3. Podpoř - Normalizujte jeho reakce. Když řekne: „Cítím se jako blázen“, odpovězte: „To je úplně normální reakce na to, co se právě stalo. Mnoho lidí se cítí stejně.“ Neříkejte: „Neměl bys tak reagovat.“ Šok, třes, pláč, němota - to všechno je přirozené. Nejhorší, co můžete udělat, je vyděsit člověka tím, že mu řeknete, že je „přehnaný“.
4. Pečuj - Zeptejte se: „Co potřebujete teď?“ Může chtít vodu, plátno, telefon, nebo jen klid. Neřešte jeho minulost. Neptejte se: „Co se přesně stalo?“ To může zhoršit šok. Místo toho se zaměřte na okamžitou potřebu: „Můžu ti přinést teplý nápoj?“ „Chceš, abych zavolal někoho, koho znáš?“
5. Propoj - Předejte ho do odborné péče. Nezůstaňte jen tak. Zavolejte krizovou linku. Najděte nejbližší centrum. Aplikace „První psychická pomoc“ obsahuje seznam 47 krizových center po celé ČR a 12 specializovaných linek. Pokud je osoba v bezpečí, ale stále šokovaná, nepředávejte ji rodině. Předávejte ji odborníkovi.

Co se nesmí dělat - a proč to může ublížit

Největší chyba, kterou lidé dělají, je vytahovat detaily. Když se někdo pokusí vyprávět traumatu, může to způsobit, že mozek znovu zažije událost. To se nazývá „retraumatizace“. Dokonce i dobré úmysly - „Řekni mi, co se stalo, abych ti pomohl“ - mohou způsobit, že se stav zhorší u až 15 % lidí.

Neříkejte:

• „Všechno bude v pořádku.“
• „Měl jsi se držet opatrněji.“
• „Ale to je všechno jen ve tvé hlavě.“
• „Už to máš za sebou.“

Neptejte se na detaily události. Nezatěžujte ho otázkami typu „Co jsi cítil?“, „Co jsi dělal?“, „Kdo to udělal?“. Tyto otázky budou čekat až u terapeuta. Vaším úkolem je jen zastavit klesání.

Je také důležité dbát na svůj vlastní stav. Pokud jste vy sami v šoku, nemůžete pomoci nikomu jinému. Pokud cítíte, že se vám zhoršuje dýchání, začínáte třást se nebo máte pocit, že se „rozpadáte“, nechte to na někoho jiného. Váš klid je součástí pomoci.

Co dělat, když se člověk odmítá nechat pomoci?

Někdy lidé odmítají pomoc. Můžou být agresivní, zavření, nebo říct: „Nech mě být.“ To je běžné. Šok může vypadat jako odmítání. Pokud se odmítá nechat přesunout z místa, nevynucujte to. Zůstaňte poblíž. Řekněte: „Jsem tady, když budeš chtít.“

Nezatěžujte ho požadavky. Pokud se nechá odvést, ale nechce mluvit - to je v pořádku. Pokud se nechá podpořit, ale nechce vodu - taky je to v pořádku. Vaším úkolem není „zachránit“, ale „být přítomen“.

Na fóru Poradna.cz se objevil příspěvek: „Pokusil jsem se pomoci kamarádovi po autonehodě podle aplikace, ale když jsem ho chtěl odvést, začal agresivně reagovat.“ To se stává. Neznamená to, že jste udělali něco špatně. Znamená to, že jeho mozek ještě nevnímá bezpečí. Nechte ho. Vraťte se později. Zavolejte záchrannou službu. Někdy je nejlepší pomocí zavolat 155 nebo 112.

Kde najít pomoc - a jak ji rozpoznat

V České republice existuje celá síť podpory. Mobilní aplikace „První psychická pomoc“ je zdarma a dostupná na Google Play. Obsahuje nejen kroky 5T, ale i seznam 47 krizových center a 12 linek. Nejčastější problém uživatelů je, že nevědí, kdy předat osobu do profesionální péče. Odpověď je jednoduchá: pokud je osoba šokovaná po 72 hodinách, pokud má nespavost, závratě, nebo se nechce jíst - je čas zavolat.

Centra krizové intervence jsou zdarma a fungují 24 hodin denně. Červený kříž ČR, Šance Dětem, nebo organizace POD KROVY poskytují nejen pomoc, ale i kurzy pro laiky. Kurzy trvají 8-14 hodin a jsou zdarma nebo za 1 490 Kč. V roce 2023 se počet kurzů v ČR zvýšil o 210 % oproti roku 2018. Učitelé, vychovatelé, policisté a hasiči je absolvují většinou.

Nezapomeňte: ne každý kurz s názvem „první psychická pomoc“ je kvalitní. Podle odborníků z České psychologické společnosti už 37 % kurzů nevyhovuje standardům. Hledejte ty, které jsou schválené Šancí Dětem, Hasičským záchranným sborem nebo Českou psychologickou společností.

Co se děje v hlavě po traumatu - a proč to pomáhá

Mozek po traumatu nezpracovává událost jako „příběh“. Zpracovává ji jako „hrozbu“. Ať už jste byli v autonehodě, zneužívání, nebo při zemětřesení - mozek si pamatuje jen pocity: strach, bezmoc, hrozba. Když vám někdo řekne „Všechno bude v pořádku“, jeho mozek slyší: „Nikdo nechápe, jak to bylo.“

Když mu někdo řekne: „Jsem tady. Třeseš se? To je normální.“ - mozek slyší: „Někdo mě vidí. Někdo ví, že to bylo hrozné. A přesto jsem v bezpečí.“

Toto je ten moment, kdy se vytváří odolnost. Ne tím, že se událost „zahodí“. Ale tím, že se člověk naučí, že i po tomto se dá žít. A že nejste sami.

Kdo by měl být připravený - a proč

Nejde jen o hasiče nebo záchranáře. Každý, kdo může být první, kdo uvidí někoho v šoku, by měl vědět, co dělat. Učitelé. Rodiče. Zákazníci v obchodě. Kolaboranti v nemocnici. Kamarádi. Přátelé. Všichni.

Prof. PhDr. Martin Jelínek z Univerzity Karlovy předpovídá, že do roku 2025 bude první psychická pomoc součástí povinného kurzu na všech středních školách. To není přehnané. V roce 2023 bylo v ČR 187 000 návštěv webu „Jak na trauma“, který poskytuje specifické pokyny pro různé typy traumatu - od násilí po přirozené katastrofy.

Nejde o to, abyste se stali terapeuty. Jde o to, abyste se stali člověkem, který neodstoupí. Který neřekne „To není moje věc“. Který se zeptá: „Co potřebuješ teď?“

Co je další krok - a jak se připravit

Pokud jste toto přečetli a cítíte, že byste chtěli být připravení, začněte tímto:

1. Stáhněte si aplikaci „První psychická pomoc“ (dostupná zdarma na Google Play).
2. Přečtěte si kapitolu o 5T. Zkuste si ji představit na scénáři - co byste udělali, kdyby se někdo zřítil v supermarketu?
3. Najděte bezplatný kurz v vašem městě. Šance Dětem, Červený kříž nebo místní neziskovky je nabízejí.
4. Podělte se o to s rodinou. Učte to i dětem. Nechť to není jen vaše vědomí. Buďte součástí sítě, která pomáhá.

Nejde o to, abyste byli hrdinové. Jde o to, abyste byli přítomní. A někdy je to největší pomoc, kterou můžete dát.